Švýcarsko 2016

Jak někteří víte, tak jsem letos jel do Interlakenu na kole. Interlaken je partnerské město Třeboně a letos slaví 125 let od přejmenování. A švýcarský starosta si vymyslel, že bude pěkné jet na kolech z Třeboně do Interlakenu. Což je lehce přes 850 km s ne tak docela rovinatým profilem. Obzvláště, když nejedete kolem Mnichova. A protože se nějak dlouho nikdo nehlásil, že by chtěl jet, tak jsem se přihlásil, sehnal ještě kolegu, zjistil, že to nebude jako služebka, sehnal grant na cestu zpět (úsek Zürich – Praha přes půlku Německa – Frankfurt, Lipsko či Drážďany vyjde levněji než úsek Interlaken – Zürich). Protože zážitky z jednotlivých dní jsou na webu města, tak to přepisovat nebudu (dokonce ani nebyly moc cenzurovány, tedy až na to o té lepře apod.) a dám jen odkazy.

Co se tam ale neobjevilo, tak to byl nákup jízdenek. V únoru jsme se rozhodli jet. V březnu nám bylo řečeno, že to nebude jako služebka a že na cestu zpět si máme zažádat o grant. Našli jsme teda spojení a zeptali se ČD, na kolik nás to vyjde (prý 10 000,- Kč za dva lidi a dvě kola). V zásadě je možný pouze jen jedna kombinace vlaků, pokud nechceme strávit nějakých 8-9 hodin v Zürichu – holt ne každý vlak bere kola. Požádali jsme o grant, zastupitelé se dozvěděli, kdo je Jakub Hulec (o grantech rozhoduje i zastupitelstvo).

Pak změnili jízdní řády. Na webu ČD jsme našli nějaké optimální spojení – bylo jich tam najednou několik. A já šel koupit jízdenky. Paní od kasy mezinárodních jízdenek mě nejdřív poslala prověřit si spojení do informací. Spojení prý neexistuje. Tak mi paní našla jiné spojení – buď přes Plzeň nebo přes Linz – volím přes Linz, kde je podíl ČD na cestě menší.

Prý, když budeme mít In-kartu, tak nás to vyjde levněji (v zásadě se In-karta zaplatí jenom touto jízdou), jenže to musím nejdřív prověřit v práci, jestli ji můžu koupit. Tak jsem aspoň koupil rezervace na kola.

Po bližším ohledání jsme zjistili, že v nějaké rakouské vesnici máme na přestup (i s koly) 2  minuty (a nádraží nemá jen jedno nástupiště. Tak hledáme dál… Co kdyby nám kola převezlo DHL – po té, co vyplňuju dotazník – pod jakou paritou budete zboží odesílat? Kde se bude zaclívat a vyclívat? mi odepíšou, že takovéhle věci nepřeváží. Nakonec padá volba na noční vlak Zürich – Praha přes půlku Německa s akční cenou necelých 1300,- Kč za jednoho…

Ostatní zážitky jsou zde – kvalita zápisků roste a mapy jsou jen orientační:

den první  mapa

den druhý mapa

den třetí mapa

den čtvrtý mapa

den pátý mapa

den šestý mapa

den sedmý mapa

den osmý mapa

den devátý

den desátý

Reklamy

Zpátky na zem…

Meanwhile in another place…

Venca Pelc si šel v pátek v pekelném vedru zaběhat na 2,5 hodiny. I já jsem měl podobný nápad, tj. že se svým šnečím tempem doplazím po práci z Třeboně na Rudolfov. Tedy nějakých 21 km s úvodními 5 km bez stínu…

Aby toho nebylo málo, tak nad Dunajovickou velehorou se vznášel docela hustý dým a standartní mrak páry z Temelínu to nebyl. Tolik kktů v lese jsem ještě neviděl (a to jsem byl už na nějakých Pětidenních, ŽÁčkách i Mistrovství ČR…). Provoz byl najednou srovnatelný se sousední silnicí I/34 spojující významná sídla České Budějovice – Humpolec – Polička – Borová Krčma. Potkla všechny typy čumilů – vod strejců od piva v oktávce, přes šestnáctiletý kluky s obřím pupkem v plážových žabkách s podobně objemnou holkou na skůtru, který mlel z posledního, pár místních výrostků na kroskách až po dědka s třemi bábami vzadu v autě nevábného vzhledu nejmenované asijské značky (zřejmě byly z SDH DPS Ledenice). A všechni tihle kkti jezdili po lese a hledali, kde hoří. Výborný nápad, když je takové pěkné sucho a platí zákaz vjezdu na polní a lesní cesty…

Jedinej koho jsem nepotkal byly hasiči. Resp. viděl jsem je už v Třeboni, jak jeli k zásahu a pak ve Štěpánovicích, kde brali vodu (naštěstí se nejednalo o jedny a ty samé hasiče). Takže předpokládám, že s dohledávkou, na rozdíl od místních dementů, problém neměli…

No ale abychom končili veseleji, tak samozřejmě jsem celou trasu v tom horku neuběhl a zapíchl to ve Štěpánovicích, kde mi za 15 minut jel autobus, takže jsem ani nešel do vyhlášené restaurace Paříž na samsona (mimochodem už jsem tam byl a občerstvovna dosahuje kvalit restaurace Praha ve Strážnici nebo non-stopu Amsterdam u ÍPáku – prostě pokud je v názvu restauračního zařízení i nějaké město, tak nemůžete šáhnout vedle).

Dva dny před tím jsem jel z práce na kole. Dokonce, když mě předjížděl červený superb, jsem si připdal jako na Tour de France. A jak jsem pak zjistil, tak někdo s garmin hodinkami dal na garmin tréninkovej deníček RZ Hluboká-Budějovice – začíná kousek od mostu na Hluboké a končí těsně před OMV na Vltavě (nemusíte si mačkat žádnej mezičas, garmin si to vycucne sám). Je to 8,5 km a ikdyž jedete proti proudu, tak prej víc metrů klesáte… Samozřejmě jsem první s časem 15:53, jinak bych to nestálo ani za řádku, což jsem oslavil facebookovým příspěvkem na téma jak jsem potkal birell stánek. Takže šup na kolo a kdo bude rychlejší…

Jo a abych si o sobě tolik nemyslel, tak mě druhej den hodně lehce předjel jeden silničkář cestou na Rudolfov. Takže zpátky na zem…

Takhle to taky nedělejte

Jsem se divil, že tak vyspělá obec jako Novosedly nad Nežárkou (pokud náhodou znáte starostu, tak mi dáte za pravdu) nemá pořádnou orienťáckou mapu na svém území. A ejhle Slovan připravil u legendárního dětského táboru Nový Řadov středeční trénink. Pracující úředníci ale stíhají start (intervalový) až v čase 90. Za to jsem byl v lese sám. Trochu mě zklamalo minimum zakázných nebo neprůchodných oblastí, kde bych mohl cheatovat. Na postupech prakticky žádná s výjimkou rybníku, kam sem protentokrát nevlez. Tak k čemu mi ta průkazku stavebního úřadu, se kterou můžu vlízt kam chci, vlastně je???

A teď prá moudrých rad s popisem postupů (co postup, to rada):

1) narvat to a kontrolu najít – to je dobrá taktika, která se mi podařila. Pokud se spokojíte s půlkou této taktiky, tak doporučuju tu druhou půlku. Narvat to a netrefit není zas tak dobrá taktika (o tom bych vám taky mohl vyprávět). Pak je ještě zajímavá taktika škorpilovat na startu a za pomoci konání různých potřeb v koridoru se nenápadně posunout a vystartovat o nějakou tu minutu dřív.

2) Vydržet až do konce – tak tuhle taktiku jsem moc nezvládl a zbytečně brzo jsem cuknul do strany a obíhal hustníček.

3) nezdržovat se kravinami – minutu za to, kdo si zapamatuje to jméno na pomníčku. Tak pomníček jsem našel a zastavil jsem u něj, ale co si to sakra mám pamatovat? Jméno, letopočet, poslední slovo a vždyť to ani nejde přečíst, tak holt nic, běžím dál – ostatní asi měli zastávku delší, protože jsem se dostal do čela závodu (poprvé a naposledy).

4) Běžet skutečně na směr – jojo, běžet jen tak, že se zastavím o rybník, vede k tomu, že jsem v půlce rybníka a ne u západního rohu. Ještě se to dalo srovnat na cestě, u které stál posed…

5) Byla postavená o kousek severněji, ale já se tu motal jak vítr v bedně a chvíli přemýšlel, kde to vlastně jsem. Takže kontrolovat si postup až do konce a když je člověk na kraji kolečka, tak to neznamená, že to je ok.

6) Když člověk udělá chybu na předcházející kontrolu, tak se má snažit jít následující postup velmi přesně. To se mi daří asi tak do vzdálenosti 5 metrů od kontroly, kde vypínám mozek ašpatně vyhodnotím situaci a běžím do pr…

7) sebrat se – na sedmičku už jsem docela psychicky zdeptán a až po chvilce ssi uvědomuju, že to není kopeček, ale údolíčko.

8) Přes kopce rovně a držet směr – klacků pod nohama je čím dál víc. Udělám mikroobíhačku okolo vrcholku (každý výškový centimetr se počítá-ekvidistance je 2,5 m) a makropřetočení

9) číst popisy – zastavím u stromu a čumím na něj a kontrola je přitom na druhé straně stromu

10) švýcarský běh – kolena před sebe, zadek níž – na krátký výběh prudkých kopců je to efektivní, což ukazuje vyhraný mezičas.

11) rozvrhnout si dobře tempo – teď už ty nohy sotva za sebou vleču

12) nenechat se srazit autem – což se mi podařilo

13) nastavit autopilota – až v půlce postupu jsem zjistil, kam běžím, že to je vlastně dole.

cíl.

Co závěrem? Trénink pěknej, terén super. A kdybyste chtěl někdo neštovice, tak se zastavte u nás…

radov

Rozbor posledního Sněhuláka

Milé dorostenky, milý junioři,

abyste neudělali stejné chyby jako já, tak si uděláme rozbor. Poslední Sněhulák byl přípravou na klasiku. Což my, co víme, že se v zimě maj běhat objemy a pak natočíme nula, nula, prd, dokážeme ocenit. Omlouvám se, ale nechce se mi hrát s grafikou – rozsekávat jednotlivé postupy a dělat 3D modely. Takže hlavně slovně.

Postup na 1

Kuba (silnější GPS) se vrhne neohroženě do lesa a zkusí, jestli někdo neche jít horem – nikdo nechce, tak se spojí s Martinem T. a Vojtou a zahájí inspekční cestu Správy a údržby silnic Jč kraje, což moudré nebylo a už od začátku to byl handikep 500 m (při té rychlosti, kterou se běželo to bylo cca 2:30 min).  Takže Kuba viděl dva poslední lidi hlavního vláčku (fialová Pepa H.). V Zátiší to všichni fikaj po louce, což je překvapivě o nějaký ten metr delší (cca 50 m), ale ušetří se 15 výškových metrů. Střelmistrova četa (slabší GPS Jive a zelená Přeceda) je jen kousek před námi, ale nemusí přebíhat potok. Pak přichází stoupání na Zlatokorunský les, což některé – Kubu s Vojtou – vyčerpá tak, že hledaj kontrolu na prvním lese, co potkaj. Propadnou se tak na poslední místo. Co se děje na čele závodu nikdo neví, ale konec závodu – někdo + někdo – mezera, Jansen + Martin T. mezera Kuba + Vojta.

Postup na 2

Snad asi jen Jive jde alternativní cestou, ve srovnání s Kubou to bylo rychlejší, ale ve srovnání s Kubou to bylo rychlejší i horem přes Granátník. Ostatní nejkratší cestou k rozhledně a pak po asfaltce. Někteří mají problém s dohledávkou.

Postup na 3

Další zajímavý postup, který ztrestá nejednoho závodníka. Ideální postup předvede Ondra Meloun nebo taky Kuba (až na průzkum druhého posedu, včetně posouzení jeho rozhledových parametrů – průzkum i nahoře).  Seběhnout přímo dolů do Kokotína (tam, kam zamířil Jive) se nikomu vzhledem k bordelu s kameny nechtělo, takže i úspěšní (Pepa H. fialová) a neúspěšní (Radim – modrá) Sildové se chvíli zdrželi na cestě. Radim se tímto postupem posouvá na poslední místo.

Postup na 4

I tento postup nabídl velmi rozdílné varianty. Jive daroval soupeřům náskok 300 m. Obíhačka po cestě okolo lomu byla o 300 m delší a o 15 m větší stoupání – výhodou byla pouze jednoduchá navigace.

Postup na 5

Radim se snaží dostat vrátit černého petra, ale trať si zpestřuje návštěvou Tryskáčovo kontroly.

Postup na 6

Radim se zbavil čerňáka, jinak to všichni běželi stejně

Cíl

Klimík opravdu přestřelil – nečeká venku, takže analýzou mezičasů sběrka-cíl dostaneme rychlost zouvání jednotlivých závodníků.

nsehulak

Paralympiáda

Jak jinak nazvat závod, kde může bednu ovládnout slepec?

Při cestě deštěm do Třeboně jsem si gratuloval k tomu, že se mi podařilo jen dva lidi z úřadu překecat na to, aby si přišli zhnusit orienťák. Los rozhodl jasně – já poběžím první a pak půjdu s dětma najít nějakou tu kontrolu na céčku a Pavla poběží jako sběrač lampionů. Odjezd jako kdybychom měli děti – tzn. 15 minut po reálné možnosti stihnout dojet včas i při překračování max. povolené rychlosti. Výklad trati nestíháme, ale pokyny si přečtu. Na startu drze předběhnu dlooouhou frontu a vetřu se za Klimíka, což se ukáže jako nápad týdne.

Jednička kupa – WTF? 6e by nějaká nezmapovaná kupa? Běžím po cestě , pak je zatáčka a lampion nikde. Ohlídnu se zpátky a nic. Na ostrově je nějakej lampion, tak to zkusím to k němu – hm, tak to je skutenčě jednička. Na dvojku docvaknu Klimíka, který si podle mých instrukcí oběhnul všechny kontroly (trojku minimálně) a pak na mě počkal. Tou dobou už vidím kulový, utřít brejle není do čeho a to se mám vrátit brzy, aby Pavla stihla závod ještě o víkendu. Takže jsem vděčnej za vodiče. Pak se tak nějak prokousáváme zbytkem závodu. Občas nechápu mapu a občas mapa nechápe mě. Většinou ani nic moc nevidím, ale využíváme sílu dvojmužné rojnice a razíme si cestu vpřed. Tempo je velmi zběsilé – 8:40 na kilák – a můj žaludek má občas problém se snídaní (snídal jsem v 8:30) – nakonec ve mě zůstalo všechno. Na 13 dobíháme Přecedu – velká cesta by byla plnou čarou. Na 19 jdeme přes bažinu – naštěstí mám průkazku městského úřadu, takže disk nehrozí. Bažina je mělká – víc jak do půlky lýtek se neboříme, za to je to takovej Vietnam. Když vylezu ven, tak mě strašně zebou nohy. U 22 jsme objevili ukázkový brownfield (aby se neřeklo, že lezu někam se služební průkazkou a přitom nepracuju). Pinpongový stoly jsme dali jako všichni na předposlední pokus (lampion byl v listí pod stolem) a pak hurá do cíle. Kluci mezitím obsadili Opaťák (teď myslím mlýn ne rybník) a ven jsme je už netáhli.

Nad dopisy diváků

Do naší redakce přišel dopis, který byl adresován kolegovi, nicméně se týkal Šumavského kufru…

Abych Vás trochu zasvětil do problému:

Příspěvek o aktualizaci žebříčku po Šumavském kufru s komentářem o zveřejnění parametrů tratí.

Následná diskuze, ve které byl vyjádřen podiv nad spojením tratě D21 a H45.

Poslední příspěvek byl bohužel vymazán – kvůli spamovému útoku, ale pokud si autor daného příspěvku i autor tohoto příspěvku (dvě rozdílné osoby) pamatují, tak byl nesen ve smyslu, že ve spojení H45 a D21 nelze spatřovat problém.  Následný dopis se ale týkal… (no asi si dovedete představit, co obsahoval)

Takže:

– ano, měli jsme zveřejnit parametry tratí – výslednou podobu tratí jsme věděli už v úterý ráno před závodem a převýšení jsme počítali někdy ve středu.

– ano tratě H45 a D21 mají v soutěžním řádu rozdílné směrné časy – je to ten problém, proč se ty kategorie slučovat nesmí?

– ano sobotní závod byl o něco delší

– ano se směrnými časy je dost problém, když se vám na oblastňák přihlásí Iveta Š. nebo Šéďa

Nicméně si myslím:

– když napíšu veřejný komentář, musím se smířit s tím, že ho někdo jiný může komentovat

– rozhodně nemá platit to, že stavbu tratí může komentovat ten, kdo něco postavil, mapu ten, kdo něco zmapoval, tisk lístečků, ten kdo seděl při závodech za kompem. Výrobce OB věcí ze Slovenska taky zpívá, že Rejžek nikdy nenapíše píseň. Je dobré mít zpětnou vazbu od spotřebitelů = závodníků. A je celkem jedno, jestli něco zmapoval, jestli něco postavil, nebo jestli jezdí jen po závodech, co jsou do 30 km od ČB.

– měli bychom se pokusit odprostit od starých chyb druhých, např. že někdo dal správnou krabičku na špatný stojan, postavil kontrolu do sousední prohlubně (a to dokonce na akademickým mistrovství ČR)…

– je škoda, že nikdo nehodnotil závod na hodnocení závodů –  http://lpu.cz/zavody

A na závěr pár dobrých rad do… …pořádání dalších závodů:

– bacha na OORG 11 a počítání převýšení – u D45 bylo převýšení spočítáno špatně – sorry, a u jedné tratě nám to vynechalo některé postupy a nešlo je dodatečně zadat.

– ikdyž se krabičky už programovat nemusí, tak je potřeba seřídit čas – minimálně pro sběrky a cílovky

– veškeré mailové adresy na obpostupy nejsou funkční

Pavel Mr.Kapr Tryskáč Cimroš Zimmerman

Pavla znám od vidění dlouho. Poznávat jsem ho začala až po setkání s mým budoucím manželem, který se s dalšími nadějnými mladíky z VJČ snažili o vzkříšení prestiže jihočeského OB. To se psal rok 2005, na Kaprovi se dohodnul první ročník Sněhulákova kufru a Pavlovi se obecně říkalo Mr.Kapr.

Při zahájení druhého ročníku jsem poznala Milenu. Pavel už byl Tryskáčem a jeho typicky cimrmanovská přednáška „Jak postoupit do finále B na WMOC“ s kultovním obratem „u nás v Křemži to mapujeme trochu jinak J“ byla zlatým hřebem večera. Druhým zlatým hřebem byla přednáška Mileny o společném výstupu na jakýsi vrchol v Tatrách. Nevím, zda to byl okamžikem daný, nebo předem plánovaný, příspěvek do diskuse. Pro ty, co tam náhodou nebyli – Pavel po sprinterském výstupu na vrchol odhodil před zraky ostatních turistů batoh s doklady, klíči od auta, proviantem,… kamsi do strže. Pochopitelně – ne úmyslně. To jen trochu prudčeji zvedl ruce po zdolání vrcholu, jak jsme u něj byli zvyklí ze stupňů vítězů. Jeho zpětné získání vyžadovalo výkon hodný Radka Jaroše. Myslím, že si všichni zúčastnění odnesli vzpomínku na celý život.

Znám ho ale i z jiné stránky. Když jsme se s Kubou přestěhovali do Budějic, začala jsem pracovat ve stejné firmě. Známá tvář v novém prostředí. Ano, pana divizního ředitele znám, tykáme si, byl nám na svatbě… Tahle firma v roce 2007 udělala obrat ¾ mld. a Pavlovo divize se na tom podílela cca 80 %. Odpovědnost za práci, výsledky a v jeho případě hlavně za lidi pod ním, pro které šel do střetů s vedením, když už to s firmou tak růžové nebylo. Opakovaně ho zaměstnanci volili do dozorčí rady, coby svého zástupce.

O jeho dalších aktivitách toho vím málo, vlastně jen z doslechu. Hasiči, myslivci, volejbal, …

Stále kvapící svou nezaměnitelnou chůzí, ovšem vždy připravený člověka přijmout a vyslechnout, udělat si čas, pomoci, pohostit, nezkazit legraci, vytvářet atmosféru, bavit, mapovat, pořádat, běhat … To vše a mnohem víc, protože o tom, co vše dělá, se nijak nešířil a ani se na to nevymlouval. Jen z náhodných poznámek se dali vystopovat drobné střípky jeho bohatého života.

Co ale vím, je, že to byl jeden z nejbáječnějších lidí, které jsem kdy potkala. Staří Egypťané prý věřili, že o posmrtném životě člověka rozhodovaly odpovědi Bohu na 2 otázky:

  • Prožil jsi svůj život v plnosti?
  • Přinesl jsi svým životem radost a štěstí druhým lidem?

Myslím, že Pavel stojící tváří v tvář může bez mrknutí oka odpovědět ANO, ANO! Nejsem si ale jistá, zda by to byl i řekl.

Nicméně věřím, že v nebi pro nás společně s Vláďou Štindlem mapují nové prostory a doufám, že budu žít natolik dobře, že se tam s nimi potkám.

Fialka

IMG_3896

Jedem na Slovensko.. Jó do závrtů…

Ne, do závrtů to tentokrát nebylo. Za chvíli by se z toho mohl stát stejný terén jako na Zvůli, kde se dá prakticky běhat se zavřenejma očima…

Takže jsme se přihlásili na BB O-Cup – midl/sprint/midl, jenže do elity (zas po letech), takže long/midl/long, což se mi bohužel podařilo dodržet.

Týdenní pobyt u babičky jsem proložil jedním výběhem 12 km / 1000 m u hradu Blatnice. GPSka mi většinu cesty nahoru nefungovala (úzké údolí). Jo a obsluha dotykovýho telefonu s upocenejma rukama je fakt něco…

20140707_124421
  pěkná pěšinka na běh, jen jsem měl za sebou 900 výškových metrů, tak už to moc na lehký běh nebylo.

20140707_130311 20140707_130836 20140707_133209

 

to jsou panorámata mámo…

 

20140707_133229

z ústí toho levého údolí jsem vyrážel – Konský dol

20140707_135610 20140707_144025

za odměnu jsem si mohl vystřelit z kulometu…

Druhej výběh byl kratší a rychlejší a nefotil jsem u něj – taky mi mezitím zamrzly hodinky – při nabíjení se úplně vybili a znovu nabít šli až po čtyřech dnech – NP!

No a závody…

František měl jeden večer horečku, tak první dvě etapy (naštěstí) vynechal a zůstal s Pavlou (bohužel) a Karlem doma. Cesty na start byly opravdu záživné – obě dvě 2 km do kopečka a v E1 se cestou nastart překonával seseuv, který utrhnul kus cesty, po které se šlo…

E1 – na zbytky po těžbě jsem se těšil, představoval jsem si to, že to bude jako před dvěma lety na slovenským MEDu – midl. První půlka byla – tzn rýhy, kupky, prohlubně a čistý les, v druhé půlce přišly hooodně velký kopce a les se stal hustší a já unavenější a přestalo mi to myslet.

SKMBT_C22014071508010_0001

E2 – sprint, cestou na devítku mě do hlavy píchla včela. A docela dost často jsem se zastavil a čuměl do mapy. Docela slušné převýšení – vrstevnice byly po 5 metrech a v některých uličkách bych nechtěl potkat Radima natož pak někoho objemnějšího…

SKMBT_C22014071508010_0003

  20140712_102506

pohled ze cíle na úvodní pasáž závodu

E3 – Do hendikepu jsem se nějakým zázrakem vešel, ale startoval jsem jako jeden z posledních. Na jedničce jsem doběhl Němce 5 minut před sebou,

kterej mi pak cestou na 9 utekl a porazil mě o 3,5 minuty…

SKMBT_C22014071508010_0002

Ideální socko běh pro samoplátce…

Boty za trojku, hadry za tác, čip za osm kil, buzola se taky přes tác přehoupne, ale kde na to má našinec vzít, když nekrade nebo nepracuje ve státní správě?

To pak musí objíždět kapříkoběhy jako Mrazák.

Ruku na srdce, kdy naposledy jste odjížděli ze závodů s cenou, která svou hodnotou přesáhla částku startovnýho? A žádný kecy, o tom, že nás naplňuje uspokojení po pěkně odběhlém závodě, kdy porazíme vícemistra Evropy z roku 88. Tím žaludek nenaplníte…

Přesto existuje kategorie běhů, kde se dá i s osmi minutami na kilák něco vydělat.

Běh Klekluli – nejpomalejší v limitě vyhrává rum – pozor, vyhrát flašku rumu vyžaduje notnou dávku koncentrace, tvrdé přípravy a taktiky jak šachový mistr. A taky trochu toho štěstíčka a srdíčka. Jak jistě víte, já šel štěstíčku naproti a zatímco Flaška běžel dolů pod lanovkou, tak já si teprve zavazoval boty. A stejně mi to bylo prd platný… Holt i kros se musí umět běhat hlavou.

Air Force Cross – aneb večeře za 30,- Velkej párek a pivo po doběhu, co víc si přát

Běh o sluneční pohár – to nejlepší na konec, žádný startovný a po doběhu si každej vylosuje, co vyhrává (a to i my, co jsme vzadu).

Páč to je ale pár dní, co byl, tak aspoň krátkou reportáž. Jak jsme zjistili František bavlnu moc nemusí. Nejprve nechá všechny soupeře odběhnout a pak si klestí cestu mezi diváky. A místo do cíle běží rovnou na stupně vítězů. Ale pastelky a nějaký fixy dostal. Karel se mohl stát druhým nejmladším účastníkem, ale spal.

Já si v tombole vylosoval tři lahváče, které mi zbývající běžci z TJ MěÚ Třeboň jen záviděli. Co dostal Flaška nevím, protože jsem šel rychle za Pavlou, která se zatím starala o kluky…

 

Alternativní trénink bůhví pokolikáté…

Začíná závodní sezona a je potřeba v tréninku přenést důraz z fyzického zlepšování na vylepšování mapové techniky – odb. improve your O-skills. Rád bych se nyní zaměřil na možnost kvalitního tréninku, který zlepšuje dovednosti najít cestu ke kontrole v jakémkoli terénu, který lze jeho všestraností srovnávat maximálně tak s Combo tech a který, ruku na srdce, obzvláště my tady na jihu potřebujeme, jak prase drbání.

Místo: Doma

Ideální doba na trénink: Večer před spaním nebo ráno hned po probuzení, popř. v noci cestou na/ze záchod(u).

Co k tomu potřebuju: Důmyslně rozmístěnou spoustu překážek a umělých bodů po podlaze. Velmi vhodné jsou dětské hračky, posoužit může i nádobí, začátečníkům doporučuju spíše bytelnější věci, není vhodné začínat porcelánovou soupravou na čaj po babičce. Samozřejmostí je pak i buzola a nějaké malé svítidlo – mě se osvědčil mobil

Princip: Když všichni doma spí, tak si posvítíte na cestu, zapamatujete si azimut, odhadnete vzdálenost a takhle namapujete třeba 5 postupů od dveří k posteli a jdete to jako paměťák

Smysl tréninku: Tak samozřejmě neukopnout si palec a nikoho neprobudit. Zároveň vám ten trénink pomáhá skombinovat pameťák, azimuťák a odhad vzdáleností. A je to dobrá výmluva, proč doma neuklízet, ale já to neřekl…

Jo a trénink lze provádět i s hladinou alkoholu v krvi.