Krosová sezóna

Po vzoru blogové modly je zapotřebí také zhodnotit krosovou sezónu. Už to vypadalo, že letos žádná nebude, díky dementně rozvržené termínovce. Vypadly bohužel takové perly jako Lyžařský lesní běh v Dobré Vodě u ČB (víc pořadatelů než závodníků; třetina startovního pole se zpravidla ztratí; překrásná putovní urna za vítězství) nebo Górska Przygoda kdesi daleko za česko-polskou jazykovou hranicí (betonové dlaždice v lese a všudypřítomný  Orzeł z Wisły). Nakonec jsem dal ale dohromady čtyři závody, které ovšem stály za to.

Velkunda

Pro ty, kteří nejsou mezi veterány VK nebo nejsou sponzorováni nadnárodními obuvnickými korporacemi, začíná závod už měsíc dopředu klikacím prologem. Naštěstí kliků dělám v poslední době docela dost, takže to překvapivě tentokrát nebyl zásadní problém. Následně se koncem října za soumraku začínají v Krčáku objevovat podezřelí důchodci, kteří tam větrají kožené tretry. Takže jsem s dalším poloveteránem Šéďou taky vyrazil na třetí kopec a to dokonce 2x za sebou. Možná se to odrazilo i na konečném výsledku, tedy osobáku.  Ale možná to bylo tím, že jsem si dal po Hulku jen tři piva. Na cílové čáře jsem se předklonil, protože jsem zdegenerovaná bavlna, i když bylo kvůli čipu na noze zapotřebí spíše telemarku. Záhadným způsobem upřesněná časomíra mě ale nakonec zařadila před Mráze a o 0,4 s před Petra Pechka, takže 18. místo a spokojenost. 

VKU15SK2012_D.JPG

 

Poradna Běhej.com doporučuje: Do potoka je třeba šlápnout, jinak se vysílíte. Ale bacha, ať nedopadnete jako Borek vloni.

 

Xterra Prachatice

To už nám popsal Klimík. Zapomněl ovšem zmínit, že se jednalo o světový pohár!

xterra

No, asi existují i svěťáky, kde je víc než 20 startujících. I když Bet říká, že jsme na běh do vrchu moc tlustí, cestou do  Libínského sedla jsem zbytek reprezentantů nechal za sebou. Na trailové části na mapě Cvrčkov z dílny Mirky Vejvodové už jsem se kochal, protože to je právě to, co máte podle běžeckých magazínů při trailrunningu dělat. Doběh byl stejnou brankou, jako při oblasťáku v roce 2006. Zde Tryskáč předvedl legendární výkon, kdy kvůli zapomenutému čipu razil všechno – včetně cíle, jak znázorňuje fotografie – do mapy. 

tryskac2

   Fotky ze závodu pochopitelně nejsou, stejně jako výsledky. Ale to je asi na svěťácích normální. Za premiérové vítězství v SP (kdo z vás to má?) jsem dostal hořké pivo, takže spokojenost.

 Krosová 12° Velešín

To je velmi sympatická dvanáctikilometrová záležitost celá po pěšinkách a vlastně i docela po rovině.Jihočeské hvězdy tentokrát nedorazily, takže jsem si to musel vepředu odběhnout sám. První kolo jsem se ještě částečně kochal – výhledy na jezero, Kleť a tovární komín; při druhém kole asi padla nějaká mlha, setmělo se nebo co, každopádně si to nepamatuju. Nakonec z toho byl nový traťový rekord a vosum plzní (to je také celkem hořké pivo), takže spokojenost.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Osm piv váží čtyři kila. Plus sklo. Foto: JBP

 

Běh lyžařů Senohraby aneb Senohrabská 8

Slušná forma, kterou jsem získal poctivým ležením a simulováním v průběhu září a října, však celou krosovou sezónu nevydržela. V Senoškách jsem se tedy už poněkud trápil. Možná to bylo dané tím, že jsem lyžoval ještě před během lyžařů, to se nestává často. Možná to bylo tím, že jsem si v dlouhodobě nejsušším roce vzal na trať jen xtalony a von to byl docela poctivej humáč – takovej ten, co ho mají rádi lampionoví masochisti, třeba Klimík. Ale spíš jsem už dost velká lemra. Nicméně výkon to nebyl zas tak hrozný a hořké pivo jsem si koupil v Albertu. Takže spokojenost.

IMG_1475

 

Adheze nebyla v některých místech úplně nejlepší. Foto: Miloš Kirchmann.

 

Jen nevím, jak to teď bude s tím tréninkem. Krosová sezóna je u konce. Začíná ta halová, pivní.

Reklamy

Jak na sprint. A nebo vlastně radši ne.

1) Pořiď si zajímavé zranění!

Na podzim si nějakým způsobem obstarejte nějaké zajímavě znějící zranění. Vhodná je synovialitida neboli zánět pochvy (šlachy na kotníku). Přímým důsledkem této nemoci je hojné mrčení, zvlášť když si synovialitidu rozdrážtíte pohybem přes šutry a klacky. Život s podrážděnou pochvou není nic moc.

2) Pěstuj ho přes zimu! Když si na třech nočácích za sebou ten kotník prošlápnete, je na čase se přesunout z lesa buď do restaurace nebo na asfalt. Zjistíte spoustu zajímavých věcí. Že 20km v terénu jako loni fakt dávat nebudete a že bežecké lyžování a mrčení jsou také zajímavé aktivity. Sprint 3) Začni s broušením asfaltu!

Běhat po asfaltu pomalu je blbost. Běhat na cyklostezce dvoukiláky je ale taky děsná blbost.

Brouseni asfaltu

4) Standardka je základ!

Když jste šikovní, neprošlápnete si kotník ani na Japrově kopci. Dokonce i na Kleti se dá běhat po pěšinkách. I na Biřičce se dá běhat bez mapy (v době, kdy jdou všichni ostatní do hospody nebo do lesa). Do lesa nee. Mrrr.

5) Do lesa jen když musíš!

Někdy se vám do lesa chce, když je to tam pěkný. Třeba do Slovinska. Nebo do dun. Nebo do Jablonce. Na štafety ZBM se vám nechce, ale tam je zase dost asfaltu.

6) Vyměň dederon za bavlnu!

A naběhej tak víc závodních kilometrů bez buzoly než s ní. Snažte se blufovat, že vám to jde i v terénu. Ale i na bavlně existují hranice. Hodinovku na dráze nebo 25km silnici na Hluboký nebrat. Psychické zdraví je taky důležité

7) Natoč pár koleček!

Třeba 3x6x200m, 30s pauza.  Typicky na krumlovským stadionu po setmění. Ale sám bych tam byl i za světla.

8) Nominuj se! Třeste se strachy, že vám váš bídný ranking nebude na mistrovství stačit. Radši se poctivě připravujte už na přebor oblasti. Prohrát s nerychlejším hobíkem, který notabene není z Prahy oblasti, není hanba. Ale nakonec i ten ranking postačil.

9) Jdi s Klimíkem na trénink!

10 kilometrový sprint neni tak úplně relevantní, terén mapy Zdeblovo ovšem ano. A příště si tam nakreslíme i ty ploty.

10) Neposer to!

Teď nemám na mysli školní zahradu ve Valmezu, ale průběh samotného závodu. Důležité je se vyhnout všem švábům, to jest umělým plotům. Taky ty číslíčka na kontrolách jsou občas užitečný.

11) Vem si dobrý boty!

Škoda, kdybych byl Hamilton, okamžitě po startu bych zajel přezout do depa. Takhle jsem zajel akorát pod keř na dvojce.

12) Rozběhni se do cíle!

Na jediným úseku bez švábů (na sběrku a do cíle) si zrychli a předběhni 4 lidi. Takže získej 6. místo a v televizi pochvalu, že jsi v při běhu v lese úplně k ničemu. Spermie tady.

13) Neodfarstuj se!

Na sprintových štafetách je potřeba mapovat. Trochu jinak mapovat. Tak, aby  vám neutekl balík, po stupidní trojchybě 5+10+5 vteřin na kontrolách 1, 2, 3. To se pak pěkně odfarstujete  a odpracujete si to hezky vzadu, kdy balík sice před sebou vidíte, ale blížíte se maximálně po centimetrech. Ještě, že máme tak šikovné 3. a 4. úseky. Skoro to pak vypadá, jako kdybych vůbec běžet nemusel!

Správný úhel na focení. Díky Kademu :)

Spermie ze štafet tady.

14) Nezruš si achillovku!

Čtrnáctý a poslední bod budiž odstrašujícím příkladem! Pokud to s asfaltem přeženete, ze sprintových štafet se odbelháte s nateklou patičkou a budete mít na nějakou dobu s běháním utrum. Cyklistika a mrčení jsou ale taky hezké aktivity.

Jak už se nebudu smát Al Ahmed Salemovi a jeho kamarádům

Určitě jste všichni Al Ahmeda a jeho kamarády v lese potkali. Mluví zvláštní řečí a kontroly hledají v rojnici. Vtipné. Jenže člověk už od těch fáborků zapomněl tu radost z každého nalezeného lampiónu. Já jsem se takhle naposled radoval v roce 2011, kdy jsem se ve Francii ztratil tak, že jsem nenašel ani ten lampion, ale ztraceného Skyvouše. Takže když pan Koňon napsal do rozpisu, že to bude letos ve Francii ještě lepší, bylo to docela jasné. I když bez Skyvouše.
Taktika do závodu byla jasná: neztrácet koncentraci a držet se pěšinek. Cíle byly taky jasné: porazit Dietra Wolfa nebo aspoň Hubmanna, případně oba dva. Všechno jasné a jednoduché, jen ten brutální les to trošku kazil.
lapiaz2lapiaz

Ony totiž takové ty sympatické šedivé plochy na mapě nebyly ty hezké, otevřené, opalovací skalní plotny. Ve skutečnosti představovaly mechem olezlé škrapoviště, tedy z geologického hlediska překrásnou ukázku zvětrávání vápenců vytvořenou podle predispozice puklinových systémů, z lampionového hlediska to byl ovšem totální Mordor. middle

S tím jsem ale počítal, krásně si to hlídal a i když jsem cestou na dvojku prolezl jedno údolí navíc, vypadalo to velmi dobře. Dieter by čuměl. Na trojce dobíhám jakéhosi pána v maskáčovém dresu á la Dukla Liberec, přelom tisíciletí. Navzdory tradicím francouzské armády se však pán žene statečně vpřed a docela mu to i jde. Pravda – pokud bychom můj postup považovali za osu x, postup vojenského pána by se dal reprezentovat jakousi podivnou sinusovkou – ale asi to byla nějaká speciální taktika. U kontroly jsme vždycky spolu, takhle kolem mne osciluje až k osmičce. Pak delší postup, připomínám si svojí pěšinkovou taktiku, pěšinka je tady, rychlý povrch pod nohama a začíná cesta do pekel. Militarista mizí kamsi dozadu, asi se mu rozvázala kanada. Přebíhám cestu před patnáctkou. Vzápětí ztrácím pěšinku, koncentraci, vládu nad mapou a posléze i základní orientaci v prostoru a veškerou naději. Prodírám se kamsi lesem a vůbec netuším kde jsem. Můžu se stejně dobře objevit u devítky jako v Krčáku u Velkého altánu. Po lese pobíhají davy Francouzů za použití známé taktiky houfů, ale asi nemá moc smysl se ptát. On to stejně skoro nikdo neví. A navíc mám svou hrdost. Objevuju se na pěšince, doufám, že na postupu, ve skutečnosti však až někde kdesi u třináctky. Běžím jen nějak na buzolu, drápu se do kopce, koncentrace pobíhačů houstne a objevuji jakousi kontrolu. V tu chvíli ještě netuším, že svojí 14. a pokračuju teda dál. Někde přede mnou se objevuje militarista, jenže je úplně jasné, že je ještě víc v prdeli než já. Střemhlav se vrhá do z jednoho škrapu do druhého jako při útoku na bodák. Najednou vybíhám na pěšinku někde pod číslem 14 a všechno mi dochází. Zbytek už dokončuju relativně bez problémů, Hubmann mi naložil nicotných 13 minut, ale hlavně, že jsem porazil démona v černých trenýrkách.

Nedělní klasika byla snad ještě brutálnější, některé partie vypadaly jako les někde v Krkonoších se škrapama, ve kterých byly samozřejmě zapadané pokácené stromy. Takže za 115´ a byl jsem rád, že jsem doběhl se všema nohama. Ovšem slovy klasika, byla to krásná bolest. Nějakej Lauenstein, kterej je prej lepší než Dieter to šel za 78´. Mno. Až tam pojedu příště, sesekám i jeho! A Al Ahmedovi už se nikdy smát nebudu…
002

Tohle doma nezkoušejte. Jak na sprint za 3 neděle.

Chtěl jsem sem vyvěsit svojí mapu Chrudimi udělanou v Malování. To proto, že je to teď in. Jenže pak jsem se zamyslel a zjistil, že pokud chceme sledovat trendy nejkvalitnejších bloků, nemůžeme to odbývat jen vyvěšením mapy s postupama. Chybí nám tady nějaká metodika. Takže tady je. Jak  se pokusit natrénovat na sprint za 3 neděle. Doma to nezkoušejte.

28.3. – poprvé cosi jako intervaly od doby, co nás v únoru dědek Kučírek vyhodil z haly

Velikonoce – Sníh, OMG!

4.4. – 10.4.  – Spousta piv a whisky ve Skotsku. 1x klus, 1x plížení se po lese.

11.4. – z letiště rovnou na Běh Čimickým hájem. Důchodci mi ukazují jak vypadá rychlý běh.

12.4.- klus Vítkov. Luxus, předběhl jsem 3 běhejcomy

13.4.- sprint v tyčích a sprint ve Kbelích. Vládce Prahé!

14.4.- těžká práce občerstvovače na PŽ. 3x Klášter 11°

15.4.- 10×30″ na cyklostezce

16.4. – 6x 700m v Krčáku a pragováckej fotbal

17.4. 15x 20″ schody na Vítkov. Ha, jsem jako Rocky!

Wikimedia Commons Šjů

15×120 schodů

18.4. 4x (333m + 666m) na dráze

19.4. – naštěstí nic

20.4. MČR nočák v tyčích.

21.4. PŽ Langusta. Proč vůbec nemůžu běžet?

22.4.- seminář na téma „Uhelné sloje žacléřského souvrství“. Doc. Opluštil říká, že to bude pořádný uhlí. Má úplnou pravdu.

23.4. – 10 x 333m, pauza 1 min, na dráze. Se sprintovým specialistou Zhalym a dalším specialistou Marťasem

24.4. – odpoledne Běh do Albertovských schodů, 27 s, 4 s za vítězem. Zklamáníčko. Večer  5,5 km kros na golfáči v Hostivaři. 6 piv. V noci se budím bolestí nohou.

25.4. – 10×30″

26.4. – zahájení pivněcyklistické sezóny, 60 km

Obrázek

Eggenberg a utopenec v Markvarticích

27.4. dráha 300m-400m-300m + 2x (150m-200m-300m-200m-150m) + 60 min florbal + bazén. Smrt.

28.4. Jč oblž klasika v Planý. Na doběhu mě poráží Kubísek. 3x 5 min úseky na mapě v centru Tábora

29.4. Ty vole, ještě že mám pracovnu v přízemí!

30.4. 2x5x 200m + 3x 100m + pragováckej fotbal

1.5. 3x sprint v Terezíně. Hlavou zeď neprorazíš.

2.5. Volno. Konečně. Zírání na StreetView v Chrudimi.

3.5. Volno. Zírání na StreetView v Chrudimi. Zejtra bych mohl vyrazit na kros.

4.5. Neuvěřitelná bolest nohou. Zkusim to rozběhat. Nejde to.

5.5. Bolest nohou pokračuje. Zkusim to rozběhat pomocí 5x 200m. Nejde to.

6.5. Bolest nohou trochu ustupuje. Tvorba mapy v Malování.

Obrázek

Tak tohle musel správně tipnout snad každej

7.5. Nohy už skoro nebolí. 5x 50m pod odborným dohledem prof. MuDr. Kaliméra, CSc.

8.5. Šprínt!

Jak nakonec na MS 2015 stejně poběžím

Obrázek

Trénovat v embargovaných prostorech umí každej. Třeba ASU. Protože ale není radno následovat tenhle oddíl a protože trénink v embargu MČR není dost cool, naplánoval jsem si výlet rovnou do prostoru mistrovství světa. Bet teda říkal ať to nedělám. Že bych pak mohl Šéďovi v úterý v Krčáku vyzradit nějaké informace. Všichni ale víme, že se na standardce řeší úplně jiná problematika, takže nebezpečí bylo opravdu zanedbatelné. Ale stejně bych o tom asi neměl mluvit. I přesto  jsem si vytisknul mapu velkou tak, že se nevejde na A3, nasázel tam 25 kontrol a vyrazil jsem k Loch Vaa. ObrázekCož je někde ve Skotsku. To je taková země, ze které odtáhl ledovec teprve před nějakými 12000 lety. A zůstalo tady po něm spousta takovejch divnejch kopečků, kterejm se říká ground- nebo taky taky hummocky- moraine. Člověk se v tom vždycky krásně ztratí. Ve Švédsku to teda občas mají taky, ale tady na tom moc neroste les. Jenom ovce.ObrázekA všude vřes po kolena, do kterýho se krásně zamotávaj Inov-8 s takovou tou odlepenou špičkou. Znáte to. No zkrátka, pobíhal jsem tam 90 minut a skoro mi bylo až líto, že v tom lese vlastně nemám co dělat a že o tom nikomu nemůžu říct.ObrázekTakže bylo docela fajn, když jsem zjistil, že to vlastně žádný embargo nebylo. Akorát  musím doufat, že za dva roky už budou na MS i pivní štafety.