tady jsem běhal

Pokusil jsem se sebrat co nejvíce informací o prostoru a terénu v Borové Ladě. Některé informace se daly přijmout a označit jako pravdivé. To byly věci naveskrz nudné až fádní. Ale jiné informace probouzely fantazii a byly půdou ke vzniku spekulací. Celé jsem to pojal jako přípravu na překvapení s tím, že očekávání mělo vystřídat zklamání. Nakonec to dopadlo zcela jinak.

Cestou jsme v autě vzpomínali na někdejší závody v Lenoře (když jsme projížděli Lenorou) a v Horní Vltavici (když jsme projížděli Vltavicí). Byla to taková malá série reflexivních vzpomínek připomínajících pána, co posádku v autě neustále seznamuje s místy, která jsou zvláštní tím, že tam on něco dělal. Například větou „tady jsem dělal tudle střechu“. Jistě někoho takového znáte, protože na takové lidi se nezapomíná. My všichni to známe hlavně v modifikaci „tady jsem běhal“ že jo. No. A na konci cesty byl právě ten prostor o kterém se nedá říct „tak tady jsem běhal“.

Protože byl slíbený vytrvalý déšť, měl jsem velkou radost. Běhání v dešti mám moc rád a dokonce se nebojím použít výraz – zbožňuji ho. To asi také bude trochu zkreslovat moje hodnocení závodu. Ale je to subjektivní hodnocení tak proč ne.

Tentokrát by se stan vážně hodil. Nechali jsme ho doma, protože … prostě jsme ho nechali doma. To nevysvětlíš. Nějaké ty procedury po příjezdu – prezence, káva, popisy, převléknutí, toaleta, rozběhání a rozhovory s těmi, co se neváhali vydat do deště převážně o dešti. Na startu byly trochu potíže s ukazatelem času. Potíž byla v tom, že neukazoval čas. Dost podstatná závada. Stejný problém měl už ve Včelné. Možná by bylo dobré ho opravit hned po prvním selhání. Někde to tak dělají. Čekání v dešti má výhodu v tom, že se závodník víc pohybuje a nestojí pasivně. Když se člověk v dešti neschová, ale jde se rozběhat, zpravidla zmokne. Vypadá pak nezvykle. Trochu nezvykle vypadají i zmoklé nejnovější křemežské dresy. Jsou jako elastické. Někdo v koridorech (byl to muž) při pohledu na můj dres prohlásil, že jsou sexy. ??? Někdo jiný v koridorech prohlásil (a byla to žena) že by měly být bílé, aby to bylo zajímavější. Moje fantazie je na minutu neovladatelná. Nic, dál se soustředím na závod. Vidím Teroše jak dlouho rovná mapu a pak odbíhá ostře vlevo. V tom něco bude. Bylo. Mapový start přímo v koridorech. Přesněji v prvním koridoru. Vybíhám proto poměrně bez potíží správným směrem. Následuje první část závodu ve svahu s velkým množstvím detailů. Žádná zásadní volba. Všechno se dalo jít rovně kromě postupu na K11, kde jsme oběhli velký hustník. Trochu jsem si na postupech pomáhal tečováním různých objektů. Mapa je v měřítku 1:5000, takže trochu připomíná papír, který před vámi ležel na stole, když jste zrovna dlouze telefonovali. Taková omalovánka, ale všechno, co jsem v reálu potkal, bylo na mapě také. Snad jen jedna jáma u K15 mohla být zakreslená místo Véčkem vrstevnicí a trochu víc na sever. To už jsme v části, kde to začíná být rovinaté, podmočené až močálovité s ohromným množstvím vývratů. Chtěl jsem udržet tempo a to vedlo k tomu, že jsem přestal držet směr a několikrát se nevyhnul chybě a vyhnul kontrole. Dvakrát dokonce o sto metrů! To je strašné. V závěru závodu jsem byl pohlcen bažinou a to tak, že po – no řekněme po kyčel :). Svěřil jsem se Ivovi po co jsem byl v bažině (kyčel jsem nepoužil) a on na to, že byl taky po něj v bažině, ale stačilo mu zapadnout po koleno. Zřejmě slušný oddíl ty Strakonice :). V závěru jsem stihl ještě zkazit závod synovi, když jsem se ho snažil povzbudit a tím ho vyvedl z koncentrace a on, jak se chtěl před taťkou ukázat, vletěl přímo do cíle bez sběrky. Škoda.

Celkem jsem měl ze závodu dobrý pocit a myslím, že se povedl. Terén není jednotvárný. Možná by pro někoho, kdo nezná příběh o Králi Šumavy, byl nemilým překvapením, protože když se řekne Šumava, evokuje to spíš kopce a kameny a ne močál.

Na vyhlášení nezůstáváme hned z několika důvodů. Chceme ještě jít do bazénu. Prší a my jsme už suší. A po pravdě … brožury z infocentra nejsou tím, na co chcete čekat při vyhlášení výsledků.

Ještě jsem cestou zajel do jedné uličky ve Volarech, abych všem ukázal kde jsem dělal střechu a pak do bazénu.

Reklamy

4 responses

  1. Diky za report, jeste bych rad videl vysledky. Kdo se stal Kralem Sumavy? :))) Ja zdravim z Italie, zitra jdu provetrat VjC dres pri sprintu nedaleko Florencie. Zrovna smolim rozpis na prvniho Snehulaka a bude se Ti, Klimiku, libit:) Pak se bude jeste libit Flaskovi a Jane Tiche, no a dal si nejsem jistej, koho na tak ryzi zazitek nalakame:)

    • Výsledky nemám, ale někde jsem slyšel, že jsem byl o čtyři sekundy poražen Petrem Henychem. To zamrzí, protože jsem o vítězství přišel zcela jistě v závěru závodu. Ztratil jsem tam dohromady asi minutu na chybách. Šedivý nepřijel.

      • Šedivý nepřijel, protože jsem ho varoval před závody pořádané jistým oddílem. Ale nakonec to (překvapivě) asi nebylo tak strašné?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s