I jinde může být cíl

Stále mží nebo poprchává. Sedáme si do stanu pro socky bez oddílových stanů. Stan sice máme, ale doma a ne oddílový, ale vlastní. A navíc pro dva je škoda tak velký stan vozit.

Centrum, kde nestojí náš stan, je na odlehlém a pěkném místě uprostřed hvozdů Českého ráje, místě zvaném Zápudov. Stánek se sladkým pečivem, kávou a čajem je velmi vyhledávaný. Naproti tomu stánek s pivem je na tom hůř. O stánku s nealko nápoji ani nemluvě. Lépe je na tom prodej teplých pokrmů, ovšem nějak vázne dodávka pokrmů samotných do stánku a tak se ještě ve tři hodiny dá koupit z bohatého jídelního lístku jen párek. Jdu si koupit ponožky a tejpovačku, na to nemá počasí žádný vliv. Koupil jsem si i kafe a buchtu, ale neměl jsem to dělat, kvalita kávy byla nevalná. Buchta dobrá.

Přihlásil jsem se do H21A. Bohužel jsem propadl sítem rankingu a ocitl se v kategorii H21B, což trochu snižuje význam tohoto článku.

Při první etapě jsem si ověřil, že na písečné podložce nejsem doma a že budu muset i v béčku útočit na první desítku s nevšedním nasazením. Dneska jsem se seznamoval s terénem a nedal do toho všechno. Bylo to asi dobře, protože se mi nestalo, že bych udělal nějakou zásadní chybu … tedy až na dohledávku sedmičky, volbu postupu na devítku, osmnáctku a jednadvacítku … takže vlastně stalo :) . Vcelku asi dvě minuty na chybách. Výsledek. Úvodní část byla taková sprintovější. Tam jsem udržel tempo s první dvojicí. Bylo to takové cukání sem tam po průběžném a malém prostoru s nízkou obtížností a velkou hustotou běžců všech kategorií. Druhá část už byla jiná, taková middlová :) . Ovšem doběh! Neuvěříte, co za překvapení pořadatelé závodníkům připravili. Zkuste si to představit. Jednoduchý postup na sběrku přes údolí s vyběhnutím na louku a jasnou dohledávkou s myšlenkou,že: hliněná hrázka tě vyvede z lesa na louku přímo proti křoví u kterého je sběrka a pak budeš finišovat osmdesát stupňů vlevo asi sedmdesát metrů. OK na tom není co zkazit. A realita: přes údolí na jasnou hrázku, ta mě dovedla do spleti mlíka s nápisem „sršni“, dobrá, volím rychle oběhnutí zleva a ocitám se na louce. Cíl měl být přímo proti mně, ale vidím ho zcela vpravo přibližně osmdesát metrů od místa, kde měl být. Nechápu, co se děje. Pořád civím do mapy poklusávám k cíli a snažím se z nových informací vydedukovat kde bude sběrka. A jak civím do mapy, tak koukám, že jsem šel metr okolo ní. WTF? Pak si přátelsky povídám s lidmi kolem, abych zjistil, že závodníci měli stejné pocity i stejný zásek a diváci se neuvěřitelně dobře bavili při pohledu na po centru zmateně pobíhající lidičky v dresech i na jiné osoby vykuleně civící z lesa na nově vzniklou situaci a největší problém jim (divákům) dělalo, udržet se, a nic neprozradit, aby nezkazili tu legraci. Tolik diváků kolem prostoru doběhu jsem dlouho neviděl a tolik tak nepochopitelně rozmístěných natažených mlík taky ne. Člověk je tak nějak zvyklý na to, že vběhne do trychtýře z mlíka, který ho dovede bezpečně přes sběrku do cíle kde ho po chvíli doběhne mozek, který pravidelně nechává na kontrole před sběrkou, že jo. Mapu s postupy nepřikládám, protože se mi sice povedla ofotit, ale už se mi nepovedlo ji dostat do PC. Škoda.

Reklamy

One response

  1. Nenapsal jsem jednu zásadní věc, co že to právě popisuji za závody. Počítám, že to většina poznala, ale přes to – Rumcajsovi míle, třídenní, čtyř etapový.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s