Pittsburgh a Uherský Brod

Pittsburgh, to je vám zajímavý město. Ono to vlastně vůbec není obrovský, ale po vzoru New Yorku si řekli, že si ty baráky taky vyženou do výšky, jakkoli to není potřeba a o pár bloků dál je zástavba už řídká. Když místním zmíníte, že půlka Čechů o Pittsburghu neví nic a 90% z té druhé půlky zná jen Penguins, tak se strašně smějou a kroutí hlavou. Je totiž léto a to nejvíc jedou Pirates (baseball) a Steelers (americký fotbalisti). No, podle všeho to není otázka jenom letní přestávky. Pojďme ale ke sportu aktivnímu. Pro výběh jsem si zvolil prostor, co na Google maps vypadá jako park s remízky, moje představa přitom byla taková hostivařská. Ve skutečnosti ten les vypadal asi takhle:

pittsburgh

a ty loučky tvořily golfový hřiště, kde na začátku 90.let hráli Džegr se Stračenou golf v světle modrých džínách a bílm triku. Taky si na ty fotky vzpomínáte?
jagr_straka

Takže jsem to po půlhodině pobíhání po prosluněných golfový hřištích stočil na dráhu místního univerzitního stadionu a odběhl si nějaké úseky. To neříkám, že bych machroval, ale abych podpořil Klimíka v dalším výkonnostním vzestupu:)

cmu-stadion

Proč píšu: klasické kulisy, letištní hala, pár desítek minut čekání a tedy čas na vzpomenutí na další úsek jarní sezony, tentokrát sprintový mistrák.

kvaltovani

V tom nabitém jaru jsem si dokázal představit lepší destinaci na sprintový víkend než je UhBrod, o kterém jsem nevěděl nic. Teda kromě toho loňského střeleckého incidentu a skutečnosti, že v každé vesnici v okolí má moje žena (a tedy i já) nějaké příbuzné. Protože cestu po D1 jsem toho léta již absolvoval, zadal jsem UhBrod do idosu a s překvapením zjistil, že tam dokonce jede z Libně přímý vlak. Bylo rozhodnuto. Cholera sice mrčel, protože vlakem on přece nepojede, bylo to drahý jako pes, ale já jsem alespoň mohl využít ty 4 hodiny k učení na nějakou ze zkoušek. Kdybych se hodně snažil, asi bych si i vzpomněl na jakou, ale já jsem línej se teď snažit. To víte, Amerika. No a Ch. nakonec místo v autě sehnal u Kotlářů, prostáli si D1 a část posádky svůj start nestihla.

Já jsem byl na poloprázdném shromaždišti času dost, takže jsem mohl třeba pozvat dceru eliťáka, čekajícího v karanténě, na kávičku. Slovy jedné politické mrtvoly: „Kdo z vás to má?“ :) Eliťáci odběhli, to shrnu krátce: Klimík předposlední místo nevybojoval, hodně se diskalo (bacha na kódy!) a taky jsou tam švábi.

Spousta lidí na tratě mrčela, že jsou jednoduchý, Mráz zase třeba odhadl celou koncepci vedení tratí, Dann Wolf třeba naznačoval, že švábi by měly sloužit k postavení zásadnější, než jen levopravé volby. To ale říkal až po ME, aby předem nic nevykecal, že. Do historie se ale tohle MČR zapíše asi revolučním zákresem švábů. Nepřekonatelný plot a vedle toho ještě fialová čára, to je 0,4 + 0,7 = 1,1 mm dvoubarevné bariéry a to už se jen tak přehlédnout nedá. Krátce k mému závodu: MAPA (s postupy Sosáka).

V posledním koridoru si v hlavě maluju, jak bude vypadat okolí startu, což se vyplácí, když u startovního lampionu řežu ostře doleva. So far, so good. Ze dvou rovnocenných volím variantu přes zahradu, která se prodlužuje nepřekonáváním překonatelného zábradlí, spodem to bylo asi o něco pomalejší. Nezapomenout orazit dvojku, trojka zprava a čas studovat dál. Klikatou variantu na 4ku sice vidím, ale přijde mi moc pomalá (nebyla), tak to jdu zprava a nakupuju tam asi ??‘. Pětku horem (trefa!), šestku hlavně najít uprostřed zaparkovaných aut, která znepřehledňují situaci. Na sedmičku jdu zleva a před technickou a švábovitou pasáží se naskytuje zbytečně velký prostor ke studiu. Takže si následujících pět postupů našlukuju, což mi stejně nezabrání při odběhu z osmičky zazmatkovat: pamatuju si devítka zleva, ale kam mám od kontroly odbíhat? U dvanáctky ještě doublecheck, než skočím mezi kytičky (privát to není, zajímavý). No a na třináctce, kterou jdu správně spodem mám sedm a půl minuty, což je doba, kterou nám trvá odběhnout ve Stromovce dvoukilák, takže se přestávám cítit komfortně. Dost k tomu přispívá taky fakt, že se trať obrací a jdeme do kopce, stejně tak i dlouhý a ne úplně záživný postup na patnáctku. Pak už jen pár krátkých a z velké části nicneřešících postupů (vyhnout se schodům!), volba na před(před)sběrku do parku za hradbami a cíl. No, pěkné. Ještě na třináctce jsem držel stejný čas s Cholerou, pak jsem zvolnil. Dvoukiláky na sprint nestačí. Večeře v picérii, lokální pivo Kounic (fotku doplním později) a přesun do tělocvičny. V neděli jsou na programu spintové štafety!

To máte asi tak. Když se na světlo světa dostala informace, že budu stavět sprintovky na ME, neodpustil si Flaška rýpnutí, jak může takovou disciplínu stavět někdo, kdo to nikdy neběžel. Vcelku snadno, říkal jsem a přidal paralelu s dlouhou tratí, kterou jsem vlastně taky nikdy neběžel – tuším, že svoje nejdelší lampiony jsem absolvoval za nějakých 135 minut. Problém jsem měl spíš s tím, jak může stavět tu disciplínu někdo, kdo ji nikdy neviděl:)

Na MS obvykle necestuju, MČR14 jsem nekoukal, protože SCP oblasťák a ranking, MČR15 daleko, no a teď už na podobné výmluvy nebyl prostor. Ke všemu jsme se jako DOB nominovali:D Podle nominačního klíče figurovalo DOB jako 8.náhradník (pozici vyběhli Miki, Cholera, Dita a Lenka, tedy tři veteráni a Polák;) a jak Ch. předpokládal, moc lidí pod čarou s účastí počítat nebude a tak se třeba dostaneme. A taky, že jo. Protože s tím ale nepočítal Miki, tak jsem se do soupisky dostal já, místo Lenky měla běžet Věrka, kterou v týdnu před závody na poslední chvíli nahradila Barča – veteránská medailistka z téhle disciplíny před dvěma roky, jenže ty mladý gazely prostě běhaj jinak:) Šli jsme si to užít a já hlavně osahat, co to znamená, běžet sprintovky. Já to tu popíšu spíš závodnicky, beztak se k tomuhle závodu budu ještě vracet ve své knize „Těžba bahna a evropských medailí v Bruntáli“.

Pořadatelé to vcelku vtipně vymysleli, s centrem na sídlištním náměstíčku a karanténou v kinosále, kde každý při příchodu vymyslel vtipnou hlášku: „Co hrajou?“. Když jsem to slyšel podvacátý, už mi to vtipný nepřišlo. Jen škoda, že třeba nepustili přenos z některých předchozích ročníků:) Ale ostatním to asi škoda nepřišla, potřebovali se soustředit na výkon, a tak tam rotovali za kinem nahoru a dolů, tam a zpátky. My jsme se výsledkově pohybovali takto:
Takže jsem karanténu opouštěl jako jeden z posledních. Vlastně ale podle očekávání, s cílem doběhnout PHK3, startující lehce přede mnou. To jsem splnil už u startovního lampionu, pak mi přejel Mráz po zádech (SJC běželo v sestavě Honza Mrázek, Marian Davidík a dvě dorostenky) a mohl jsem si jít sólo závod. Kontakt se až do konce nekonal. První kontroly ve školním areálu (k čemuž se ještě vrátím), kde jsem v mapě viděl průchod tam, kde žádný nebyl, divný. A pak už sídliště, Vlastně dost monotonní závod, kde jsem na druhém dlouhém postupu asi taky nezvolil ideálně. Nevim, já jsem si ještě rozbor nedělal, tratě pro ME byly tou dobou dofinalizovaný. V závěru jsem se ještě zvolil jako jediný z celého startovního pole postup z divácký mírně zleva, pročež Cholera křičel: „Kam běžíš?“, což bylo zbytečný, páč to bylo srovnatelný, pak ještě šestnáctka zprava (blbě) no a celkově už jsem to nějak doběhl. Vlastně se tu dost kloužu po povrchu, jenže o sportovní výkon tu moc nešlo a teoreticky si to rozeberu jindy:)
Tracking finišmanů najdete tady, já jsem vcelku pochopitelně běžel bez podprsenky.

Uploadováno s milostivým svolením půlhodinové wifi na letišti JFK v New Yorku.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s