OBskurnosti: Večerník

aneb Kam až se dá zajít při tvorbě zajímavého závodu pro zimní ligu, z dílny Fandy Paška.

Večerník Praha není rozhodně žádná novinka nebo objev – jenže zúčastnit se mi poprvé povedlo až loni. Už předloni jsem byl sice přihlášen, ale po litru vína jsem si nepřipadal, že bych byl schopen závod absolvovat. No a loni v blázinci to sice bylo pěkný, ale po doběhu jsem Fandovi říkal, že to teda bylo docela lehký. Letos cestou na shromaždiště v pražské Stromovce jsem si na to vzpomněl. Možná jsem měl tehdy radši pomlčet, napadlo mě. Tak jako už asi potřetí se už nestartuje hromadně (300 přihlášených je docela peklo:), ale na krabičku – takže převléct a kdo je ready, jde na trať. „Už někdo běžel?“, zajímal jsem se v čase asi -10, když už jsem byl připravenej. „Startovalo už asi 20 lidí, ale nikdo ještě neběžel..“, dostalo se mi jen zdánlivě rozporné odpovědi doprovozené pokývnutím směrem k blízké lampě, kde asi dvacítka mudrlantů s čelovkama dlouze studovala átrojkový mapy. Vzpomněl jsem si na Sněhuláka před dvěma lety v Třeboni, kde jsem místo mudrování o to víc běhal a taktika to byla vítězná. S myšlenkou „Na mě si Fanda nepřijde“, jsem odstartoval, sebral mapu, zalapal po dechu a asi po minutovým váhání se rozběhl. Ta mapa vypadala takhle.

Uznávám, že pro ty, kdož byli v pražské Stromovce poprvé, to bylo neřešitelné. Já jsem tam už třikrát běžel, z toho jednou za světla a jednou s mapou, takže vzdát to nebylo na místě. Že je asi 10 kontrol falešných (neodpovídaly popisu), byl menší problém. Víc mi vadilo, že to je volný pořadí, a tak vlastně „není kde začít“. Tu minutu na startu jsem chtěl věnovat tomu, že najdu, kam pasuje dílek se startem(=cílem), jenže jsem ho po minutě ani nenašel, natož abych věděl, kam ho umístit. Tak jsem se rozběhl na tušáka hledat K50, která byla na pevně umístěném dílku. To se vcelku brzy zadařilo. Odtud jsem pak postupoval systematicky, dohledáváním dalších dílků směrem Západ (falešná 53ka), 51 a na SV (nic, tušil jsem tam 49ku, ale špatně) a falešná 38ka. Dílky navštívené jsem propichoval rohem buzoly, abych se vyznal, anóbrž za chybějící kontrolu byla diskvalifikace. Dál byla další falešná 35ka, ale našel jsem si dílek s okrajem mapy (53) a při odběhu z ní jsem si všiml i 52ky. Zpátky přes řeku a postupujme na západ. Našel jsem si 54ku, pak 56ka. Zjistil jsem, že mi tam pasuje i 55ka, takže zpět – snad jen škoda, že ji dohledávám u jiného křoví. Dál za rameno řeky na falešnou 49ku – sakra. Pak 58 a 59 a podél trati na 57. Dál zjišťuju, že 37 je falešná. Razím znovu 51, protože si nejsem jistej, jestli jsem ji nevyhodnotil jako falešnou. Moc nevím, kde přesně jsou ty tůně, ale vydávám se od 51 na jih a náhodou nasvítím 48ku. Zorientuju se a jedu 47, 44, 45, 43, 42, 41 a začíná mi docházet, že blízký kódy budou blízko sebe – zkrátka po asi 50 minutách začínám cítit, že jsem to pochopil. To je pak snadný – takže jedu 40, 39, 38, 37. Pak se ujišťuju, že 36 už je daleko, a podle železničního mostu najdu 31 a zahajuju novou postupku 31, 32, 33, 34, 35 a 36. Propichování navštívených dílků jsem zanechal asi v polovině, takže si nejsem moc jistej, co mi chybí. Proto zastavuju na dvě minuty pod lampou – kromě 46ky, o které jsem věděl, překvapivě i 49ka. Popravdě moc netuším, kde to může být, takže teprve až když pochopím, že k oběma dílkům patří východní okraj mapy, je (zčásti) vyhráno. 49ku nacházím nadohled od 50ky, kde jsem začínal a 46ka by měla být hned vedle. No není, je tam mezitím ještě jeden dílek, což mě mate a dohledávám ji až po pětiminutovém pátrání mimo mapu. Při odběhu z ní navíc poznávám křoví, kde jsem před startem čůral, což mě zachraňuje v dohledávání cíle, o jehož přesné poloze jsem pořád neměl jasno. 85 minut práce. Výsledky a kontroly v poskládané mapě.

Po doběhu se mě ptá Cholera, kolik teda mám jako kontrol, že všechno to teda jako určitě nešlo, tak se ještě u vyčítání ujišťuju, že jsem to zvládl a kejvu, že to teda všechno mám. Ztráta 20 minut na vedoucí duo Kuba Vlášek – Alda Balcar, kteří šli spolu, je akceptovatelná. Přecejen, nejvíc mě vytáčelo, když jsem se chtěl podívat na mapu a nemohl jsem najít dílek, na kterým jsem, o kterým jsem přitom před dvěma minutama věděl, že tam je a kam patří. Tohle by se ve dvojici snadno eliminovalo, nehledě na rychlejší skládání tohoto puzzlete. Jenže radost z toho, že jsem se s tím dokázal vypořádat sám, byla přednější než konečné umístění. No a příští rok (snad) zas!

Reklamy

One response

  1. To je Škoda, ze jsem tam nejel (byl jsem nějak nachciplý). Podle mapy bych mel výhodu, jednotlivé kontroly vím, po paměti, kde ve skutečnosti jsou . Holt jsem tam dříve naběhal poměrně hodně kilometříků. ;)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s