Pravdivé historky z turistické olympiády (Novohradské hory, ME v rogáči 2015)

Klasika. Sedíme v kaplické nádražce, ale letos bez Maryho, který dal přednost rodinnému výletu do USA. Pořadatelský sběrný autobus odjel už před dvěma hodinami, takže dáme jedno a zavoláme tágo z Kaplice. Ještě před pár lety jsme odtud chodili pěšky na závody v Besednici a teď se povezeme jako velcí páni. Pokrok nezastavíš. Tak jo, ještě jednoho Samsona a pak zavoláme. V hospodě převládá ukrajinština, což zavdává k úvahám, jestli jde o místní dělníky, účastníky rogáče nebo členy jejich podpůrných týmů, ale vypadá to na první variantu. Taxikář nás po příjezdu informuje, že nejsme jeho prvním dnešním ritem na trase do Černého Údolí: „Tam se koná nějaká turistická olympiáda, že jo?“ „Jojo, něco takovýho.“ Do hotelu U Pralesa přijíždíme už skoro za tmy. Michelinský kuchař servíruje svoji specialitu: smažený vepřový řízek s vlašským salátem, no, nekup to. Únava je už ale docela značná a po pár starouších jdeme spát.

Ráno se probouzím docela fit, k tomu snídaně v anglickom štýle, co víc si přát. Start je letos o hodinu dřív než obvykle, takže mapy máme už před devátou. Sedíme v hotelové restauraci a během pár minut vymýšlíme postup, na němž během závodu nemusíme v podstatě vůbec nic měnit. Že by na těch reklamách o obrození géčka přece jen něco bylo? U stolu s námi sedí i fanoušci a fanynky Tesilu z řad oddílu TJ Sokol Křemže a hlavně znalec místního prostředí Zdenda Blabla, jenž nás zásobuje praktickými informacemi o restauračních zařízeních v prostoru závodu. Zvláště jeho upozornění na trochu utajený hostinec Baronův Most se v pozdějším průběhu závodu ukáže jako životně důležité.

O jedenácté hodině olympiáda startuje. První hodinu to s námi vypadá dost bídně, stěží udržujeme krok s týmem dvou veteránek seniorského věku, které navíc mnohem líp řeší dohledávky. Až po příchodu k rakouské hranici necháváme děvčata za sebou. Další kontroly už dáváme docela v pohodě, snad s výjimkou 46, kterou jsme si netakticky naplánovali odspoda se 120metrovým převýšením. U hraničního přechodu Pohoří se spouští pořádný slejvák, naštěstí je poblíž opuštěný celní domek, takže pauza a svačina. Je pravda, že louka před další kontrolou 49 je pak poněkud podmáčená. Následuje dlouhý úsek podél hranice, kde nás u rakouských sousedů fascinují hranice nařezaného dřeva, vyrovnané přímo na hraniční čáře. Tohle by u Milevska nevydrželo ani jednu noc. Na ruinu domu 94 jdeme společně se dvěma ruskými týmy, které nás školí v tom, jak se a) správně a v souladu s pravidly překonává oplocená obora, b) používá azimut. Finální dohledávku ale zvládáme líp my, takže kdo je tady maladěc? Při dalším postupu ale přecházíme správnou křižovatku a pokus o zkrácení cesty přes les končí v bažině. Aspoň že v tom nejsme sami a do močálu zavádíme ještě jeden WO tým.  Kontroly 59 – 78 – 47 už jsou ale zase bez problémů. Strategický je hlavně skalnatý vrchol 47, vzdálený jen půl kiláku od Baronova Mostu. Navrhuju, že bysme se na hospodu mohli klidně vykašlat, když jsme vlastně ti reprezentanti se lvíčkem na prsou, ale Žíža pronáší cosi o tyranech, magorech a abstinentech, takže točíme volantem na sever k Baronovi. Když to za pár minut analyzuji, docházím k závěru, že mi snad muselo hrábnout z horka. Super česnečka, slušná porce smažáku, kofola, docela ucházející géčko… Luxus. Z Žíži později vypadne, že u 47 už mlel z posledního a bez zastávky u Barona by někde bídně zhynul v bažině. Takže Zdeňku, ještě jednou díky! Škoda, že dnes výjimečně zavírají už v devět, tady by se dalo nějakou chvíli posedět. Ale aspoň dáváme ještě za světla konec rýhy 69, která v mapě vypadá docela záludně. V reálu to ale zas tak strašné není.

Po dohledávce větvení potoků 38 už padá tma, nastal tedy čas na zázrak světelné techniky od soudruhů z lidové Číny. To bylo tak… Na loňském rogáči v Beskydech jsme měli s nočním úsekem docela problémy. Já zkoušel štěstí s čelovkou z výhodné nabídky v Lidlu, ale ta překvapivě odešla asi po půlhodině provozu. Na kvalitní vybavení vsadil i Mary – od svých dcer si vypůjčil dětskou svítilničku, která intenzitou světla téměř konkurovala okolo létajícím svatojánským broučkům. Pouze paprskomet inženýra Žižky snesl trochu přísnější kritéria. Letos tedy Žíža nic neponechal náhodě a zbytku týmu pořídil LED čelovky čínské provenience s aku baterií a inzerovaným výkonem 10 W. Cena 299 Kč za kus včetně poštovného se nicméně jevila jako mírně podezřelá. První dojmy z čelovky jsou ale veskrze pozitivní, světlo je docela intenzivní, pouze Žížovi se to na deset wattů zdá nějak málo. Tak uvidíme.

Kontrolu 45 poblíž rybníka nacházíme bez problému a ještě pomáháme dvěma silně zmateným závodníkům. Skála 57, která podle mapy vypadá jako dávačka, se ale ukazuje jako pořádné sousto, na dohledávce necháváme určitě půlhodinu. Spolu s námi se na kontrole zasekávají i holky z týmu „Knedlo zelo bez vepře“, jimž pak na další tři kilometry dodáváme dvě porce trochu prošlého vepřového. Postup na 36 je dost divný, pořád máme pocit, že musíme jít po nějaké paralelní cestě, ale je to špatný pocit, nakonec se zastavujeme na asfaltce asi tři sta metrů za kontrolou. Holky už se pro ni nevracejí, my ano, protože se nám v minulosti podceňování nízkých kontrol párkrát vymstilo. A zde také po necelých třech hodinách končí příběh čínské čelovky, která z minuty na minutu vyhasne tak, že už je použitelná jenom ke svícení do mapy. Další dvě čtyřicítkové kontroly už jsou tedy tradičně zase jen na Žížovi, na první z nich opět na chvíli potkáváme Majku a Alenku z KZBV. Přesně o druhé hodině noční přicházíme do hash-housu, kde se o naše občerstvení vzorně stará Klimík Family s Alčou N. Z distribuovaných dobrot mi v paměti utkvívají výborné koláčky, vývar a chutný guláš, který zajídám banánem. Tělo prostě ví, co je pro něj dobré. Přes celou noc jede i hotelová restaurace, kde u iontových nápojů probíráme další postup. Žíža má z vlhka zrasovaná chodidla, nabíjení čínského světlometu by taky nějaký čas zabralo (a patrně by v hotelu vyhodilo pojistky), takže se rozhodujeme pro kratší spánek. Asi to byla chyba.

V půl páté po snídani zase vyrážíme na trať. Já osobně jsem se moc nevyspal a silně se mi motá hlava – rozhodně se cítím mnohem hůř než před příchodem do stanu a nenastartují mě ani probíjející elektrické ohradníky na louce pod 72. Při dalším postupu na Kuní horu (kontrola 82) se pak pohybuji poněkud nekoordinovaně, asi jako Kašpárek Matěje Kopeckého ovládaný zhuleným loutkohercem. Naštěstí to nemá dlouhého trvání: dva čtyřstovkové ibuprofeny požité na Kuní hoře mě zase rychle vracejí do normálu. Brutální výstup na 62, jenž následoval hned poté, bych každopádně bez prášečků nedal. Předtím se ještě ve Starých Hutích potkáváme s Lubošem a Martinem (MaLu BrHo), kteří stejně jako včera poblíž kontroly 94 vypadají poněkud překvapeně, že nás vidí (alespoň mám takový dojem). Nakonec jsme na kluky ztratili jen 160 bodů, noční spánek se tedy fakt moc nevyplatil. Zbytek závodu už je v poklidu, do cíle přicházíme půl hodiny před limitem s 1500 body. Ve čtyřiadvacítkách je z toho v Evropě celkové 119. místo z 238 týmů, s promilovou přesností se tedy opět potvrzuje, že jsme naprosto průměrný tým. V hodnocení vetošů v kategorii MV24 už to vypadá opticky trochu hůř: 27. místo z 37. Pořadatelé se však každopádně vytáhli a všem jim patří velký dík za super závod a taky za možnost netradičního poznání Novohradských hor.

Jiřy

Na závěr pár nepřesných dat pro milovníky přesných statistik:

http://app.endomondo.com/workouts/550098536/20024886

A postup týmu OK Tesil (MV24):

http://play-map.com/event.php?id=119

Reklamy

2 responses

    • Ano ano – dokonce bych řekl, že to hoši běhají jen proto, aby mohli napsat nějaký pěkný článek :) Je to už taková hezká tradice.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s