Pelmel úvodu sezony aneb Jak jsme učili Jihočechy protestovat

Ten článek je zase tak dlouhej, že si Flaška v komentáři odplivne.

Jarní pohár – klasika.
Jako velkou změnu avizoval Béďa, že sobotní individuální závod na hradeckém Jarním poháru není dlouhá trať, ale klasika. No já nevim, jakej je rozdíl mezi dlouhou a klasikou se směrným časem vítěze 100 minut;) ale dejme tomu. Největší hajp (všímáte si, jak jsem se naučil pražsky?) byl věnovanej účasti překvapivýho čestrvýho halovýho mistra Evropy Kuby Holuši. Loni ještě nebyl mistr a tak odběhl závod bez rozhovoru před, při a po. Já jsem chvíli rozmýšlel, jestli se nepřihlásit do elity, kvůli „atraktivnímu hromadnému startu“, ale pak jsem vyhodnotil, že z 18členného pelotonu by mi 15 lidí uteklo a plácat se dvě hodiny po lese se Staroušem se mi tak nějak nechtělo. Áčka byla jasná volba, škoda jen, že byly v porovnání s elitou kratší jen o povinnej úsek na start a asi dvě kontroly. Celkem skoro 16,5 km na tak malým kousku lesa vyústilo v nutný zopakování vybraných postupů – jenže to nebyl replay, ale museli jsme to odběhnout znova a to se mi teda otevírala kudla v kapse. Padesátiletý stavitel tratí asi netuší/zapomněl, jakej je to vopruz, běžet skoro dvě hodiny závod, kde se jen minimálně mění charakter trati a terénu. Vrcholem pak byl postup s ideální volbou mimo mapovaný výřez. No nic.

JP štafle

Štafety se vrátily k čtyřčlennýmu formátu, novinkou tak byl jen nulovej příděl bodů do Českýho poháru. My jsme nastoupili v improvizovaný sestavě (Ondra-Honzik-Ch-já) a protože to bylo na rovině a mě se hezky běželo, tak mě to bavilo. Na startu jsem se zapomněl otočit, takže jsem si myslel, že jdu sólo závod, přitom mi od začátku šel záda Jirka Kazda. Poprvé jsem ho zahlédl až na šestce, sedmičku jsem pak měl delší farstu (vážně!), takže se dostal přede mně. Nakonec mi někde na třináctce cuknul, pak jsme si zopakovali pár postupů ze soboty, přejel jsem Rychnov (což se v DOB cení) a do pytlíku šel sám. Tam jsem na každý kontrole nechal patnáct vteřin a stejně se na sběrce objevil jen málo za Kazdičem. No, škoda, asi jsem se měl víc snažit.

Další zážitek, a sice Bitvu tří armád, tedy společný žebříčkový závod Východočechů, Středočechů a Pražáků, jsem vynechal. Lákalo mě to, ale nakonec mě neodradila ani tak sprostota pořadatele (Východočeši za 80,-, Pražáci a Středočeši za 100,-), ale pragmaticky jsem upřednostnil lístečkování MjČ na kláse. Směrem k pořádajícímu SHK jsem si chtěl aspoň uplivnout v rubrice Od čísla k číslu 1.vydání časopisu, jenže to neprošlo cenzurou šéfredaktora.

No a pak začal pořadatelský víkend. Sobotní Včelnou jsem rozhodcoval, stavěl Filip a ještě v týdnu před závodem jsme si vyměnili několik mailů s předmětem kontrola 117. Rozběhovka H65 s popisem zarostlá jáma, to je, herdek, na odebrání (jihočeské) licence R3. Pokus o novátorský počin v notoricky známém terénu, a sice dlouhým postupem přes ves, se vlastně spíš nezdařil – jednak se šel ve směru z kopce, takže se rozdíly smazávaly a za druhý to dost zkrátilo časy běžců na desetiapůlkilometrový trati. Takže významným počinem byla nakonec jen občerstvovačka na kontrole (údolíčko nabíhané shora). Taky se podařilo trefit směrný čas v o něco větším počtu kategorií než obvykle a jeden veterán šel jako poděkování za kvalitní závod sesbírat fáborkovanou trať.

V předvečer MjČ ve sprintu byl nejvyšší čas jít kontroly olístečkovat. Zabralo nám to 52 minut a poprvé jsem zaváhal, jestli to teda nebude krátký. Bylo.
Jinak dělat závod ve dvou lidech je fakt voser. V tom lese to ještě jde, ale sprint neni nic moc.
S námětem udělat sprint v ČB centru přišel tatík a to se těžko odmítá. Stavitelsky to byla výzva – protože postavit pěknej sprint se spoustou voleb v luxusním terénu umí kdekdo, ale s centrem Budějc se musí pohrát.
Stavba začala o hodně dřív než příprava mapy, velká část tratí vznikla vlastně jen na sesazeném podkladu. No co. Proměřil jsem si spoustu postupů na volbu, s tím, že se to pak dofinalizuje, posune, doměří. Na to pak pochopitelně nebyl čas, takže některý volby zůstaly tak hloupě vyvážený, že bylo jedno, kudy se jdou. Ale spousta těch postupů se povedla a někoho se nachytat podařilo.
Nejvtipnějším momentem závodu, pominu-li z mojí strany těžko ovlivnitelnej pád oorgu a dvojí vyčítání třetiny závodníků, se stal neoraženej check Lenky Zemanový z KTA. On Klimík letos ve Slovinsku nadhodil, že by nebylo špatný při pořádání závodů v jč oblasti dodržovat pravidla, tak jsem se toho chytil a možná v rozporu se zavedenou praxí jsem u vyčítání akorát Lence nahlásil, že je (z moci oorgu hlavním rozhodčím svěřené) DISK, protože nedodržela startovní proceduru. A že pochopitelně může podat protest. Brzo se to u vyčítání začalo houfovat, stojí tam Klimík (jury), Jirka Vébr (jury), tatík (HR), Flaška (všudypřítomný mrčící závodník, trvající na diskvalifikaci hříšnice) a opodál ta Lenka, a koukáme na mezičasy, jestli teda má reálnej mezičas na jedničku. Když zjistíme, že má, tak si Jirka bere papír a jako předseda KTA podává protest, čímž se vynominovává z jury, tatík donominovává Roka Ptáčnika, předává dvoučlenný jury protest, třetí člen rozhoduje korespondenčně, po telefonu, protože mezitim odešel na rande, ale to je asi z pohledu pravidel košer:). Jury nakonec po ujištění, že se závodnice oddisknutím posune jen na 8. místo z 11 klasifikovaných, rozhodne, ať jí teda HR oddiskne („nadřazení smyslu pro Fair play nad dodržení startovní procedury“) a do protokolu napíše varování, že „bejt to na áčkách, tak se nikdo o tom bavit nebude“.
A tak večer cestou do Prahe smolím pro tatíka ve žluťákovi protokol, protože jsem měl u sebe oorg, výsledky a vůbec všechno a při tý příležitosti koukám, kdo si vyběhl postup na MČR. V D21 celkově osmá Zemanová Lenka:)
Já si stejně myslim, že by se o protestu mělo rozhodovat tak nějak bez ohledu na to, jestli to znamená posun na první nebo jedenáctý místo, prostě autonomně na základě prohřešku.
S Klimíkem pak ještě mailově diskutujem, že „závody maj bejt podle pravidel“, myslel hlavně ve smyslu „netolerovat špatně roznesenou kontrolu“ a že jsme vlastně nikomu a ničemu neprospěli. Ale já bych řekl, že prospěli. Vzepřeli jsme se dosavadní praxi, kdy se některý rozhodnutí, který náleží HR (potažmo jury), se řešily bez jeho vědomí u vyčítání („tak já Tě oddisknu“), donutili jsme další lidi přečíst si pravidla. Nutný dodat, že to nebylo nic proti tý Lence, spíš je to služba pořadatelům větších závodů, že prostě tohle JE problém a že nebudou v očích závodníků „ti zlí, protože u nás se to normálně oddiskne“. Jo a pořád lze podat odvolání, odvolací komisí je předsednictvo Jč svazu ve složení neúčastník závodů, HR a protestant :)

Štafle u Brna
Ze dvou variant, kdy jet na otočku pro nějaký body na štafety do Brna vybírám jednoznačně ty NEžabiňácký – žabiny totiž „vždycky pořádaj krásný závody, na který se všichni těší“, akorát jsem tohle hodnocení nikdy nečetl jinde než na jejich vlastních webovkách:) Krom toho jsou VBM štafle blíž, předchozí mapy prostoru slibujou bílej les s rýhama a to vypadá pěkně. Je teda nutný tomu obětovat spánek – bus v 6:30 z Florence je dost fujky, ale v Brně svítí sluníčko, je hezkej den a já se začínám těšit. Teda do tý doby, než dorazíme na apokalyptický shromaždiště, kde jedinej travnatej flíček je přímo před reproduktorem, odkud jedou kulervoucí hlasitostí Linkin Park. Navíc s nima soupeří 100metrů vzdálený Masarykův okruh, odkud „krajem se rozléhá motorů řev“. Tejden po Kodyho funuse je ten řev motorek na lampionech takovou debilní ironií osudu.
První úseky se vrací z lesa per partes, takže to bude zase farstovaný, až hrůza. Ptám se Mikiho, jak jsou hluboký ty rejhy, jestli se to má chodit přes a nebo nemá nebo co. Ten se ptá, jaký rejhy, což mě dost znejistělo. A fakt. Závod se umně vyhýbá nejzajímavějším partiím, je rychlejší, než by se mi líbilo, takže valím, co to dá a stejně jsem nejpomalejší. Pořadí se vlivem nevyrovnanosti farst dost přelejvá a když mi stavitel vrazí do trati jako dýku do zad kontrolu navíc mimo směr přímýho postupu, dotahuje se na nás SHK. To vbíháme do závěrečný třetiny, kde jsou jednoduchý porostový kontroly a dlouhej postup do arény. Bojuju, dobíháme na kontrolu, jenže to neni moje, Kuba Weiner (jeho reprtaš) razí a odbíhá do hajzlu a já tam zůstávám. Ty z mapy jasný porostový kontroly jsou totiž na neolistěných křácích, který v dosavadním průběhu závodu byly mapovaný dost porůznu – od bílýho lesa, přes dvoje šrafy až po 50 odstínů šedi, ehm zelené. No, teď jen odhadnout, co jak vypadalo v době, kdy tam byl mapař. Po minutě tápání chápu, že bude jistější se odrazit od asfaltky než od porostových detailů. 3 míny zásek. Pak ještě jedna dvouminutovka, kdy nedočtu popisy, čekám kontrolu na kraji křáku a ne utopenou na poslední tečce rozhraní v něm. Díky za férový štafety. Stavitel si vylepšuje reputaci jen vtipným pytlíkem pod drátama VVN, kde je to nafarstovaný na sloupech, ale dojem to celkově moc nevylepšuje. Prostě další štafety v tyčích s diskutabilní vyrovnaností farst. Ach jo.

Reklamy

8 responses

  1. Teď mně to s..re! Něco mi říkalo, že je to divný, že kvůli takový kravině by ani Jive protest nepodával. Ještě jsem si doma při pohledu na výsledky říkal, že má chudák Jive smůlu, že se jeho svěřenci neprosadili, a on si přitom cestou domů mnul ruce. Opět se potvrdilo, že zkušenost za peníze nekoupíš. Tu si musíš prožít. Pravdu měl Flaška. A je dobře, že se tohle stalo, protože se z toho poučíme a budeme příště postupovat správně. Já určitě.

  2. A tak to je škoda, že se vynechala bitva tří armád, třeba bych si zas početl (nebo taky ne…)
    A jinak ta šestnáctka nebyla úplně nejtěžší ;-)

  3. Klimiku, v klidu, ona by jinak postoupila jeji segra – a ve finale do toho ValMezu beztak nepojede. A mluvil jsem v nedeli s Ptacnikem, ten si taky rval vlasy – ma jich o trochu vic nez Ty:)
    Kubo, kdyz jsi ji nabehnul napoprvy, tak urcite nebyla tezka. Ja mel tu uplne levou a ve chvili, kdy jsem se tam zacal placat, tak byla tuuuze zapeklita.

  4. A jinak; na krajáku v Osečku jsem dělal jenom do stavby tratí, a nic nevím o cenách startovnýho. Ale tak sprostota pořadatele? Není to tak, že obě oblasti to takhle prostě mají?

  5. Jj, taky jsem si vsim, ze cim min zavodu objizdim a cim vetsi je to pro me „casova obet“, tim vic jsem narocnej, co se stavby trati (a nejen te) tyce. (A logicky vic mrcim.) To by se mi pred peti lety nestalo.
    2Kuba: No ja nevim, je to podle me regulace horni hranice. A vzhledem k „usporam z rozsahu“ asi nebyl problem to i tem Stredocechum nabidnout za 8 petek, proste za stejnych podminek. Ale tak to je vec poradatele, ze jo. Ja jen vim, ze par lidi jste timhle odradili a poslali do Jestedsky oblasti na dvojzavod TUR :)

    • Byl jsem, hoši, na přeboru oblasti na krátké v Táboře. Nikdo z vás tam nebyl. Nebyli tam ani jiní vám podobní. Po závodě na té napalmové placce jsem pochopil, když už jsem předtím tušil, že je to vážně … . Nebudu to moc rozvádět abych se nezapletl. Však vy víte co chci říct.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s