Minuta vteřina, máš u mě korunu

Loni když jsme chystali HROB, tak jsem měl ještě tolik nadbytečné energie, že jsme zajistili kasičku, do které mohli účastníci HROBu přispívat na sportování oddílu orientačního závodu pražského Sportovního klubu vozíčkářů. Nakonec se nevybralo zdaleka tolik, kolik jsem čekal, a to hlavně kvůli tomu, že jsme to během závodu nějak zapomněli propagovat. Proto když jsem výtěžek předával, zařekl jsem se, že budu soukromě pokračovat v následující sezoně, a to stylem „Za každou kontrolu korunu“.

Nepíšu to proto, aby jste teď u monitorů dojatě plakali, jakej jsem to dobrák, ale třeba to, za á, někoho inspiruje ke konání nějakého dobra a za bé, z toho vylezla řada zajímavých čísel. Těch kontrol (korun) nakonec bylo 925 (takže si to ani nemůžu odečíst ze základu daně :P ). Sluší se připomenout, že jsem letos našel všechny kontroly, co mi stavitelé k nalezení předepsali, což pořád nejde brát jako samozřejmost*. Nejvíc mě natrápila kontrola 55 na šesté etapě Swiss O Weeku, a to tak, že si její kód pamatuju ještě teď.

Nakonec jsem samozřejmě nenašel čas si průběžně dělat záznamy, takže mě pak dohledávání informací na konci roku stálo několik hodin práce. Věřili byste, že třeba takovej Swiss-O-Week nemá pět měsíců po závodech na webu výsledky? Kdo je chce vidět, dostane po urgenci pořadatelů pdfko mailem. Počítal jsem jenom „ofiko“ závody, tedy bez různých zimních lig, měřených tréninků, třeba i SMIKu a jiných podobných taškařic.

Tak pojďme do toho.
925 kontrol v
44 „oficiálních“ závodech ve
4 zemích Evropy (letos snad poprvé mezi nimi není Rakousko) a
49h 58min 30s na trati s celkovou ztrátou.
12h 22min 31s na vítěze.
73960 rankobodů (počítám-li jen 10 nejlepších závodů), tj.
183.místo,
37 bodů do Českého poháru štafet.
643 bodů do sprintového světového rankingu, což je
1427.místo, nejhorší z bodujících Čechů, v chlumský hospodě bych samozřejmě vychloubačně tvrdil, že jsem ve světovým sprintu
20. nejlepší Čech :) .

Nejlépe jsem se umístil na krásném
2. místě, a to hned dvakrát (jednou za Ivošem, jednou za Bášou), nejhůř pak na
86. místě, co je legrační, že taky dvakrát – na první etapě Lipice a na poslední etapě Swiss-O-Weeku.

Odběhl jsem
7 sprintů,
12 middlů,
16 klasik,
7 štafetových závodů a
2 etapy horského, celkem v
12 různých (nebo spíš různě označených) kategoriích.

Pestřejší než obvykle to bylo z pohledu ražení –
40x SportIdent,
3x EMIT a
jednou dokonce Emittag, což byla moje premiéra s bezkontaktním ražením. Nebojte, na VjČ se něco takového jen těžko uchytí – ubírá to totiž čas na vydýchání na kontrole:)

Nejkratší sprint (a logicky závod vůbec) jsem běžel v České Třebové, za
11:46, nejdelší ve švýcarském Zermattu za
22:41, a to pořád ještě nebylo ani 3 minuty za vítězem. Průměrný čas strávený na sprintovém závodě dosáhl závratných
17:39. Middle – nejkratší za
36:43 na turnovských áčkách, nejdelší pak na té placce u Vilenice za
65:37, a to teda taky nebyl z mojí strany úplně špatný závod, ale mistr světa Olav Lundanes ho šel jen málo pod 40. No uznávám, ztrácím na něj dost. Ale byl to pěkný zážitek, a to přesto, že nemám rád dlouhý middly (vlastně ani sprinty, no a klasiky jako by smetl). Průměrnej middlovej čas se mi letos přehoupl přes 50 a zastavil se na
51:23, což je důsledek zejména mé tragické neformy během vrcholící middlové sezony. Klasiky tradičně měly brutální rozptyl, od těch, které pohladí, jako třeba v Černém Údolí, kde jsem bral plusové body za estetický čas
55:55, nejdelší klasikou byl hned druhý závod sezony, poctivá klasika na Vilenici od Radovana, za
128:27 s bezmála hodinovou ztrátou na Lundanese. Z trůnu pro nejdelší klásu se ji pak snažila sesadit srpnová klasika blízko Trondheimu, kde jsem cílovou fotobuňku proťal v čase
126:44. Nejrychlejší štafetový úsek (a subjektivně i nejpovedenější štafetové představení jsem předvedl na Jarním poháru (to bylo to ‚na divácké Mrázek, Hošek, Štěrba‘) za
46:15, nejdéle jsem si pobyl na první úseku štafety označené NTNUI7, kdy jsem pět minut zoufale hledal jakousi světlinu uprostřed řídkého norského lesa, a nejen to –
79:38 bych slovy dnešní mládeže hodnotil jako ‚nic, o čem bys psal domů‘.

Excelovej soubor zašlu jen na základě písemné žádosti. Abych to shrnul, čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme.

*O těch discích: Tak třeba teď v sobotu jsem běžel jakýsik závod pro sportující veřejnost v Jilemnici, v asi minus osmi stupních. Taktika byla jasná, nasadit tempo, zaručující neumrznutí. Na hrubé mapě v hrubém počasí nezbývalo než použít hrubou mapovou techniku. Tak hrubou, že z šestky jsem zamířil na osmičku. Výsledky milosrdně mlčí o správnosti ražení, takže visím třeba nad Mrázem (a i domácím Kaulim). Ale můj hrubej (sic!) odhad je, že bych ho dal, i kdybych se obtěžoval i na sedmou kontrolu :)

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s