„Bažinama do kopce neběhej!“

Chtěl jsem po vzoru Báši začít psát o byznys tripech do podivných lokalit naší zeměkoule, ale nakonec skončilo zase u lampionů.

…tak jsem nafasoval na účtárně pakl stoNOKových bankovek jako zálohu za diety a kapesný, sbalil si bezhřebový boty, buzolu (a tak trochu nepochopitelně i SI čip) a vyrazil na služební cestu do Trondheimu. Pracovní část přeskočím, stejně to nikoho tady nezajímá a trochu přiblížím svůj sportovní program. Jediné, co jsem zvládl před odletem vykomunikovat :P, bylo svolení Silje z NTNUI, že se můžu připojit k jejich tréninkům a že – narozdíl od Maňassse – nenafasuju jejich dres, a to i přesto, že je tak krásně zelenej, zrovna jako ten náš:)

Těšil jsem se, že budou děvčata kamarádská a že si aspoň budu mít s kým povídat až tam budu po večerech sám. Možná ve mě tahle fotka vyvolala přehnaná očekávání, Norečky zdaleka nebyly tak otevřený, jak by se mohlo zdát.

n_t_n_u_i_girls

Ve středu přílet a večer hledání na webu – v pátek se běží sprint (oblastní čempionát), v sobotu long a v neděli klasika. Dohlášky za dvojnásobek, takže si vyberu jen jeden závod. Do lesa bez oťukání si místních terénů si netroufám, volba padá na sprint. Až na to, že se odjezd posunul o hodinu, o čemž jsem nevěděl, jde všechno jako po másle, startuju v elitě jako první. Možná, kdybych (měl čas před startem a) si prostudoval předchozí mapu prostoru, odhalil bych ideální postup na čtyřku (pěšina v privátu). Ale není čas, takže platím startovný (400 NOK = 1350 Kč), převlíkám a bez čipu i bez buzoly vyrážím na start, spolu s Eirikem, co chodí s (asi jedinou českonorskou lampionkou) Julií. Na startu fasujeme náramky na bezkontaktní ražení a jde se na to. Jsem tratí poměrně zklamán, ale komentátor mě hlásí na průběhu arénou a já se snažím rozklíčovat, co říká, takže od desítky místo doprava odbíhám za zadkem nějaký dorostenky na opačnou stranu. Co naplat. Za zmínku tak stojí jen DISK Olava Lundanese, kterýho, aspoň podle Cholerový definice skalpu, porážím. Druhej mistr světa ve startovce, Carl (už ne Waaler, ale) Godager) Kaas mi dává krásně zaokrouhlený 4 minuty a můžeme jet domů. Výsledky, routegadget.

SCAN_20141003_104602326

V pondělí první trénink. Výběh na 40, 60, 100 minut, co kdo dá. Venku 11 stupňů a dámy prominou, totální chcanec. Vybíhám ke kolejím a přemítám, kolik tam přijde lidí. Ne o moc míň, než na průměrnej jč oblasťák – asi 60. Bežíme pěšinkama, kudy se valí voda, doleva, doprava, furt nahoru na nějakej kopec, kde, kdyby bylo hezky, je vidět celý Trondheimfjord. Tak snad příště. Celkem si zapisuju 125 minut práce. V úterý pěšinkový intervaly, prý 10 x 4 minuty. Mám po pondělku trochu zatažený nohy. Po třetím úseku se jdu vyzvracet, čtvrtej vynechávám, pátej kousnu a aniž někdo řekne jediný slovo (nějakým srozumitelným jazykem), obrací se k domovu. Ve středu mapovej trénink na Bymarce. Prý 7km, můžem zkracovat. Všechno obíhej bažinama, dostanu radu. Je taky dobrý běhat z kopce bažinama (šetří to kolena), ale do kopce to bere sílu. Moc tomu nerozumím, ale očekávám, že to pochopím z mapy. Jdu opatrně, akorát na šestce ulítnu a začínám pak víc čumět na buzolu. Desítku obíhám brutálně zleva a zjišťuju, zač je toho bažina do kopce:) Je to krásný, slovy se to popsat nedá. Vynechávám dvě kontroly na jihu (jako asi většina děcek) a jdu do motýla. Tam se sebíhám s čerstvou (z Olomouce se navrátivší) akademickou mistryní světa (Goril Ronning Sund), která to spíš vyklusává, takže jí stačim:) a příjemně mi tak uteče poslední middlová pasáž. V autě ještě domlouváme mojí účast na nedělních štaflích.

SCAN_20141003_104602326_001

V sobotu je na programu long, 11km, patnáctka mapa a můj pozdní příchod na start a premiéra (nepočítám-li trénink před 4 lety v Oslu) s Emitem. Kromě šestky, kde ulítnu do údolí jižně od kontroly a chvíli se hledám, jdu bez chyby. Na předposledního ztrácím asi 12 minut a jsem zvědavej, co budu dělat zítra ve štafetě.

Výsledky (nic, o čem bys psal domů) a mapa:

SCAN_20141003_104836478

Tak, teď po měsíci zjišťuju, že ještě ve výsledkách přibyl jeden zoufalec pode mně, takže nemám čerňáka a to je fér. No to je fuk. Neděle. Rozhoduju se, že půjdu trochu odvážněji – jdu první úsek kombinované štafety NTNUI 7 / VjČ 1,

n_t_n_u_i_relay

využiju balík, trochu víc se povezu a bude to dobré. Startujeme v jedné vlně s holkama, k lampionu je to 400 metrů a už tam jsem vyplivnut balíkem chlapů a pohlcen balíkem žen. Cestou na čtyřku potkávám čelo do proti, na pětku seknu dvě míny a hrabu se zpátky. Pak už to jde, snad jen, že přerušenej sráz pod sedmičkou znamená, že tam je porostlej borůvčím, takže se dá vyšplhat po tomhle porostu tou kolmou stěnou nahoru. Devítka vypadá tricky, taky že je. Nějaký mapování porostů v Norsku moc nefrčí, takže plavu terénem, najdu se na kameni severně od ní, jdu na buzolu a nacházím asi 5 větších a lepších světlin než je tahle. 4 míny zásek. Při doběhu mě přespurtují druhý úseky (naštěstí dorostu, takže jsem úsek nedostal). S jasným ‚sorry‘ posílám do lesa svýho souputníka, jehož jméno si už nepamatuju. Nakonec tam byl podobně jak já, třetí nám nenastoupil a tak naše štafeta a tímpádem ani tahle moje ostuda není zanesena v análech eventoru.

SCAN_20141003_104836478_001

V pondělí jsem totálně hotovej, takže trénink vynechávám, nakonec i v úterý a jdu jen na středeční mapáč, ze kterýho z časových důvodů vybírám jen první část (otevřený terén, ne nepodobný SOW), západ Slunce, výhled na fjord, romantika.

SCAN_20141003_104836478_002

V pátek ještě sprint ve studentském městečku, sbalit věci a v sobotu odlítám, v neděli musím totiž nastoupit na start v Černém Údolí. Ale to už znáte.

     SCAN_20141003_104836478_003

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s