Pavel Mr.Kapr Tryskáč Cimroš Zimmerman

Pavla znám od vidění dlouho. Poznávat jsem ho začala až po setkání s mým budoucím manželem, který se s dalšími nadějnými mladíky z VJČ snažili o vzkříšení prestiže jihočeského OB. To se psal rok 2005, na Kaprovi se dohodnul první ročník Sněhulákova kufru a Pavlovi se obecně říkalo Mr.Kapr.

Při zahájení druhého ročníku jsem poznala Milenu. Pavel už byl Tryskáčem a jeho typicky cimrmanovská přednáška „Jak postoupit do finále B na WMOC“ s kultovním obratem „u nás v Křemži to mapujeme trochu jinak J“ byla zlatým hřebem večera. Druhým zlatým hřebem byla přednáška Mileny o společném výstupu na jakýsi vrchol v Tatrách. Nevím, zda to byl okamžikem daný, nebo předem plánovaný, příspěvek do diskuse. Pro ty, co tam náhodou nebyli – Pavel po sprinterském výstupu na vrchol odhodil před zraky ostatních turistů batoh s doklady, klíči od auta, proviantem,… kamsi do strže. Pochopitelně – ne úmyslně. To jen trochu prudčeji zvedl ruce po zdolání vrcholu, jak jsme u něj byli zvyklí ze stupňů vítězů. Jeho zpětné získání vyžadovalo výkon hodný Radka Jaroše. Myslím, že si všichni zúčastnění odnesli vzpomínku na celý život.

Znám ho ale i z jiné stránky. Když jsme se s Kubou přestěhovali do Budějic, začala jsem pracovat ve stejné firmě. Známá tvář v novém prostředí. Ano, pana divizního ředitele znám, tykáme si, byl nám na svatbě… Tahle firma v roce 2007 udělala obrat ¾ mld. a Pavlovo divize se na tom podílela cca 80 %. Odpovědnost za práci, výsledky a v jeho případě hlavně za lidi pod ním, pro které šel do střetů s vedením, když už to s firmou tak růžové nebylo. Opakovaně ho zaměstnanci volili do dozorčí rady, coby svého zástupce.

O jeho dalších aktivitách toho vím málo, vlastně jen z doslechu. Hasiči, myslivci, volejbal, …

Stále kvapící svou nezaměnitelnou chůzí, ovšem vždy připravený člověka přijmout a vyslechnout, udělat si čas, pomoci, pohostit, nezkazit legraci, vytvářet atmosféru, bavit, mapovat, pořádat, běhat … To vše a mnohem víc, protože o tom, co vše dělá, se nijak nešířil a ani se na to nevymlouval. Jen z náhodných poznámek se dali vystopovat drobné střípky jeho bohatého života.

Co ale vím, je, že to byl jeden z nejbáječnějších lidí, které jsem kdy potkala. Staří Egypťané prý věřili, že o posmrtném životě člověka rozhodovaly odpovědi Bohu na 2 otázky:

  • Prožil jsi svůj život v plnosti?
  • Přinesl jsi svým životem radost a štěstí druhým lidem?

Myslím, že Pavel stojící tváří v tvář může bez mrknutí oka odpovědět ANO, ANO! Nejsem si ale jistá, zda by to byl i řekl.

Nicméně věřím, že v nebi pro nás společně s Vláďou Štindlem mapují nové prostory a doufám, že budu žít natolik dobře, že se tam s nimi potkám.

Fialka

IMG_3896

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s