Lipica 14 – Tentokrát s Dominikou Plochovou

Každý rok píšu nějaký report z Lipici a každý rok se mně do toho (rozuměj psaní) nechce. Ale nakonec jsem si na všechno důležité vzpomněl a literárně zpracoval. Jako vždycky to bylo super.

Letos vykrystalizovalo následující složení:

Kauli, Šárka s Dominikou Plochovou, Nývlťák s Luckou (DKP), Flaška (PGP), Klimík (KRE), Sucháč (LPM), já, Ch., Věrka s Janičkou (DOB), tedy celkem 12ks. Vsadili jsme na některé konstanty, třeba Hostel v OčíchZla, stejně tak jsme neustoupili z označení ‚pánská jízda‘, a děvčata neměla problém to respektovat. Akorát nám někteří sklouzli z elitních kategorií, takže jsme měli zastoupení i v D21A (Věrka a Lucka), H35 (Klimík) a D14 (Janička).

Pár střípků na začátek
– Klimík řídí profesionálně, takže ho za volant nepouštíme s tím, že bychom ho nezaplatili. Klimík souhlasí, do Lince vypije tři piva a zbytek cesty už jen protestuje, že chce čůrat.
– Check-in na hostelu probíhá mezi 23h a 01h. Nevadí.
– Některý zásoby je potřeba pojistit. Takže piv s sebou máme dvojnásob, než bylo plánováno. (Tuplem) nevadí.
– Tentokrát jsme v koupelně žádný sanitár nerozbili. Ale Nývlťák s Kaulim ji zvládli společným sprchováním vytopit, větším škodám na majetku se podařilo zabránit včasnou instalací norných stěn.
– Uroše Močnika, Seroše Serku a Roka Nebežela nakonec poráží číšník od Mahniče v Kozině. Jmenuje se Uroš Smrdel.

Sobotní výklus/procházka s mapou před první etapou. Složení: já, Lucka, Peterky; Místo: Pliskovica – Krajna Vas. Tak nějak neni divný šest set kilometrů od domova uprostřed lesa potkat kluky z Pardubic. Účel splněn: Lucka pochopila, že tohle bude jinej oříšek, než výchoďák na Biřičce.

Srázek a Věrka nevěřící svým očím

Srázek a Věrka nevěřící svým očím

Sobota: middle na Dutovlje, měl by být rychlý, a taky že je. První kontrolu je potřeba jít krokem, chytit se, říkám všem, co mají premiéru v závrtech. A úspěšně, jediný, kdo vyplaší jedničku jsem já. Kauli brečí na rozcestí, tak mu Flaška poradí, že je na rozcestí, což Kauli ví. Jen holt neví, na kterém. V jednom okamžiku leze do jámy Klimík, za ním já, za mnou Ch. a Kauli, široko daleko nikdo jiný, a to je nás na závodech 1200.
Čerňáka v elitě bere teda Kauli, Lucka se chytla, Janička vyhrála.
Po závodě jedeme sebrat juniorskej trénink na Kazlje-Gradnje. Má to být sudá lichá, ale 8 km v těch šrafech nás moc neláká, takže to nějak rozumně zkracujeme. Aspoň si napravuju reputaci v místech, kde jsem loni i předloni chyboval. Daří se mi tam i zrychlit a lehce utavit Klimíka.

Kauli a MartiN po 1.etapě

Kauli a MartiN po 1.etapě

Neděle: long to remember, Vilenica, tedy prostor, kde se middle na sedmapůlce chodí za 11 na kilák. Staví Radovan, má to 11,5 km, běží se na pactnáctce a my jdeme na konci startovky. Takže si dopoledne řízneme ještě výlet na Očízelskou jámu. Škoda, že nejdeme podle směrovek, mohli jsme pár desítek minut ušetřit a přijet na shromaždiště včas. Jdeme se zvědavě podívat na výsledky. Vedoucí závodník za 87′. „Šéďo, tak jak?“ „Devadesát, nic moc!“ No dobře, napěchuju si patronu hroznovým cukrem a vyrážím na start. Startovka: Miša Henk, já, kdosi, Flaška, Žáňal, Brlica. Všichni se chvástáme svojí svačinou do lesa, Žabiňáci si dělají srandu, jak nás doběhnou, všechno nám sní a vypijou a utečou. Hovno, hovno, velebnej pane. Po našem doběhu jde Libin na sběrku se slovy: „Tak kde jsou ti naši exoti?“
Mapu si naskenoval Dým, takže já nemusím. Jednička je blízko, však staví Radovan, dvojku horem, to je totiž chyták a ten už si za ty roky pamatuju. Trojka je komplikovaná mírnou nepřesností v mapě, kdy tam ta vrstevnice nedělá to, co bychom si představovali, důležitý je nenechat se zlomit. Na čtyřce je zase důležitý nezlomit si nohu. Dvěstě metrů se kokotit po vrstevnici kamenným polem a na metr si ťuknout kontrolu, to se nepovede každý den. Za pětkou výhled na celý údolí mezi Táborem a Nánosem, to stojí za to. Cupitačka po pěšinách, který se v tý patnáctce nedaj učíst, takže na každým vidlení zastavuju a připadám si jak v H12. Za šestkou už je obžerstvovačka, kde mě doráží Flaška, veze na zádech Mraka. Sedm, osm, na devítku dlouhej postup – nakonec tam Cholera vymyslel (spíš mu byla vymyšlena) obíhačku po silnici, ale jinak to chodíme pod čarou – 600 metrů bílým lesem na směr, kde se není lautr hovno čeho chytit, libový! Pak přes kopec, ťuk, ťuk, 10, 11, 12 zleva po cestě, odpočinout, jsme sotva v půlce. A jedem zpátky, na čtrnáctku se jde přes ten svah nad Povirjem, padám dolů na velkou cestu (mělo se to jít o pět vrstev výš, no a co) a pak horolezení nahoru. Občerstovačka. Na šestnáctku už jsem dost unavenej, takže nedodržuju plán a padám zbytečně dolů, nemám moc morál to na obíhačce rubat, a to teprv nabíháme do oblasti jižní stěny Stariho tabora. Cholera. Jde do tuhýho, křáky, kamenný pole a riziko křečí. Na osmnáctku potřebuju do sedla a horem (zužitkuju aspoň chybu z loňska). Můj iracionální strach z podběhnutí sedla končí tříminutovou chybou, když se najdu asi pět vrstevnic nad sedlem. Ach jo. 18,19, pohlídat, nevynechat předsběrku. Cestou na ní skoro dobíhám Choleru, kterej se farstuje kamsi do hajzlu. Předsběrka, sběrka a narvat finiš, protože jsem se paradoxně za těch 131 minut moc nerozběhl. Chlapci to kvitují, takže mě doženou k doběhu za 9“, Lundanes za 10“, takže porážím mistra světa. Flaška sice říká, že si to musím ještě večer napsat na Fejsbůk, ale já jsem silnej, vydržel jsem to a o lajk desítek mých kamarádek, co neuběhnou stou metrů jsem si tak neřekl. Lajkovat můžete teď. Btw, dostal jsem od Olava 55 minut. Lucka po dvaceti minutách hledání kontroly na svahu špatného kopce to vzdává, abychom stihli odpolední program. MartiN jí na to řekne jen láskyplně: „To jsou pětidenní. Tu kontrolu musíš najít, i kdybys tam měla zhebnout!“. A my můžeme vyrazit. Se zastávkou v Itálii na zmrzlinu (Caramba!) míříme na výletík na vodopád v takovým údolí mezi OčimaZla a Lipicí, což byla povedená akce, která zahrnovala focení vodopádu, západu slunce a pózujícího Klimíka, zpestřením byl i průzkum jeskyně (s mobilem v ruce místo světla) a Flaškova naštvaná plechovka píva.

Flaškova rozzlobená plechovka

Flaškova rozzlobená plechovka

Klimík nad kaňonem

Klimík nad kaňonem

Děvčata v jeskyni

Děvčata v jeskyni

Obrázek

Západ slunce nad Trstem

V neděli jede půlka (větší) účastníků celé Lipice domů, takže nejen že se v pondělí výrazně posouváme výsledkovkou vzhůru, ale zároveň osiříme na hostelu. Teda, ne tak docela, přidává se k nám (východo)německý závodník, který si během ani ne hodiny pobytu na hostelu vysloužil svým podivným plíživým (až úchylným) chováním přezdívku Fritzl. Od té doby nespouštíme z Janičky oči, protože to nedělá ani on.

V pondělí opouštíme kras a jedeme do jakéhosi zarostlého, rýhami rozbrázděného svahu poblíž Kopru. Totální Bulharsko – naše i norská repre dobře ví, proč tohle vynechat. Long story short, závod, kterej mě nebaví, prostě nezaběhnu, to, že mě Ch. dobíhá třikrát (a celkem už pošesté za tři etapy) je jen slabou útěchou. Jo a cestou ke startovnímu lampionu jsem potkal prasátko. Jateční velikosti. Janička startuje v minutě s Fritzlem, a od té doby až do konce pobytu není schopná se soustředit. Odpo jedem do Izoly, ochutnat, jestli je moře slaný a dát si kafíčko v pobřežní kavárně. Ještě předtím ale dáváme dva kratší sprinty, staví Sucháč a Šárka. Proběhne to v pořádku, v pořádku, Janička nás docela seseká (no, mně naštěstí ne, ale nechybělo moc). Flaška mrčí, proč dáváme druhou fázi tak brzo po té první, ale nakonec jsme rádi, protože v době, kdy do Izoly dorazí další výpravy, už sedíme na kafíčku a můžeme si v klidu prohlížet všechny ty Norečky a Švédečky, který zdálky vypadaj daleko líp než zblízka. (Ilustrační foto.)

Obrázek

Random Švédečka/Norečka na nábřeží v Izole

V úterý je zlatý hřeb, middle – opět s centrem na Vilenici, ale odehrávající se na druhé straně silnice, tedy v placatém a zatraceně pomalém lese směrem k Lipici. Je to brutální, samý šutry, vrstevnice nepomůžou. Jdu pěkný kontrolovaný výkon až někam na třináctku, jednoduchou až hrůza, kde nechávám tři míny. Doprdelepráce. Ale je to velká zábava, a tak ani nevadí, že jsem tam 65. Odpo vyrážíme nejdřív do Sežany nechat spravit Sucháčovo píchlý kolo a zlomenou ruku.

Obrázek

Intelektuálové se snaží zapojit svaly

Nakonec seženeme jen servis, 18 eur a kolo je v rychtyku, do nemocnice se Petrovi nechce a tak pokračujeme rovnou na další fázi, a sice skicross. Připravuje to Flaška, na Kazlje-Gradnje, závod dvojic – trať jde cikcak přes cestu, má lichý počet kontrol a jde se tam a zpátky – přitom každý z té dvojice jde vždycky jen jednu kontrolu a na cestě předává mapu. Je to srozumitelný? No, Flaška to okoukal u Radovana, třeba to pochopíte na webu repre. A je to opět velká legrace. Nalosovali jsme dvojice podle mezičasů na společném postupu klasiky a šlo se na věc. Nejdřív semifinále (intervalově), abychom si vytvořili handicapy do finále. Repre to mívá v rozptylu několika (desítek) vteřin, nám se, po problémech některých zkušených borců i borkyň, startovka finále natáhla na sedm minut:))) Rozestupy si moc nepamatuju, v čele byla trojice (Sucháč totiž pro zranění nenastoupil) MartiN, Lucka, Janička, půl minuty za nima Kauli s Dominikou, pak asi tři minuty zpátky Ch. a Klimík, další půlminutu za nima já s Šárkou a nakonec Flaška s Věrkou. Ve finále jsme za to vzali a začali mohutně stahovat.
Pro finále Honza vybral nejvýživnější část celé mapy, takové ty suťové plochy v okolí lomu. Klimík je opatrnej a obíhá, takže ho stahuju na přímé variantě sutí. Rolling Stones, pojištění mám, tak o co jde. Vzájemný souboj nás urychluje do té míry, že se tři kontroly před koncem už dotahujeme vedoucí týmy. Poslední předávka a finiš. MartiN, Kauli, já a Klimík (a takové bylo pořadí i v cíli). Ani jeden z nás to nešel ideálně, před kontrolou držím druhý místo, ale musel jsem oběhout strom, abych se dotkl lampionu, Kauli se pro dotek protáhl větvemi a rychle odbíhal. Cíl tréninku splněn – předposlední fázi celého pobytu jsme šli opravdu naplno, dost nás to bavilo a konečně jsme pochopili, o kolik jsme schopni v tom terénu, kam byste svoji babičku na houby rozhodně nepustili, sami zrychlit. Po tréninku míříme do sklípku – po chvíli dohadů, kam pojedeme, Petr opět vybírá kraljici Teranu v Tomaji. Kromě vína a likéru se loni urodilo i ovoce, proto vezeme i to (42% vol.).

Poslední etapa se běží v Dobravlje, na rychlejší části Kazljeský mapy. Bude potřeba běžet rychleji, než jsem schopnej, to je jasný předem, a kolem pátý kontroly cítím, jak strašlivě ztrácím. K tomu se přidá odbytá devátá kontrola, což je jednoduchý přeběh louček, na kterém ztrácím minutu a půl na realizaci (!), no, nejde to. Na čtrnáctce prokopávám nějakou větvičku, šlahoun, kterej jenom brnkne o koleno, kterým vzápětí projede šílený bodnutí. Nejsem sám, podobný storky povídaj i jiný, ale nevím doteď o co šlo. Ale nějaký agresivní trny mi rozedírají i ruce. Během března se mi to rozleze po předloktí a trvá měsíc, než se to dá nějak do kupy. V závěrečné části mě dobíhá Zorman, kterej nečekaně v etapách porážel Flašku, nějak zrychlil, no. O naší zábavu se stará Cholera, který za mnou zaostává o 23 minut, protože mu to prostě neběželo. Na doběhu ho jen těsně neporáží dvojice Blabla-Gawel, kteří se po pěti dnech souboje vetchých kolen s tvrdými kameny už místo běhu jenom zvolna kolíbají.
V celkových výsledkách se díky nechuti soupeřů běžet všechny etapy posouváme dopředu. Šárka (W21E) a Věrka (W21A) na čelo, Janička (W14) zůstává druhá.

Před odjezdem ještě vypadá, že nafasujeme do auta luhačovickou slovenskou doroštěnku, ale když se ptá, jak daleko je ten Český Krumlov od Košic, je jasné, že z toho nebude nic. Takže vyrážíme opět ve třech k domovu, musíme chvátat, Klimík jde o půlnoci do práce.

No a za rok zas.

Obrázek

Výprava 2014

M21E
1. Radek Nožka M21E OK Lokomotiva Pardubice CZE 37:58 (26) 94:05 (27) 35:01 (4) 45:00 (7) 54:35 (2) 266:39
5. Honza Flašar M21E Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 40:01 (40) 108:03 (48) 38:29 (7) 53:19 (28) 59:59 (8) 299:51 +33:12
9. Jan Kolin M21E Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 53:58 (91) 100:05 (38) 39:38 (10) 59:20 (40) 62:44 (11) 315:45 +49:06
12. Martin Nyvlt M21E Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 42:24 (54) 120:52 (63) 49:04 (24) 60:08 (41) 67:40 (17) 340:08 +73:29
18. Martin Janda M21E Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 41:59 (50) 117:19 (58) 46:50 (22) 62:32 (45) 94:35 (35) 363:15 +96:36
19. Radim Hošek M21E Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 50:45 (86) 128:27 (72) 50:06 (27) 65:37 (48) 71:25 (22) 366:20 +99:41
22. Petr Suchy M21E Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 47:34 (80) 119:07 (61) 45:57 (20) 84:33 (60) 77:40 (29) 374:51 +108:12

M35
1. Janez Pretnar M35 Kamniški orientacijski klub SLO 47:08 (16) 80:01 (2) 37:05 (2) 44:35 (1) 46:24 (2) 255:13
5. Petr Klimeš M35 Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 47:18 (18) 112:54 (22) 51:30 (10) 60:21 (5) 62:39 (4) 334:42 +79:29

W14
1. Csilla Gárdonyi W14 MOM Budapest HUN 29:53 (3) 20:27 (1) 25:41 (1) 17:02 (1) 24:32 (1) 117:35
2. Jana Peterová W14 Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 27:43 (1) 22:39 (2) 32:52 (2) 24:51 (2) 36:33 (2) 144:38 +27:03

W21A
1. Verka Peterová W21A Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 55:48 (11) 77:06 (6) 43:22 (3) 50:25 (3) 51:34 (2) 278:15
Lucie Schutznerová W21A Vyspely jih Čech (a okoli) CZE 101:52 (23) mp 57:06 (5) 65:16 (4) 65:51 (5) disq

Reklamy

2 responses

  1. Pingback: A teď trochu nekorektněji o mém lampionování v Itálii | Vyspělý jih Čech

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s