JWOC Tour: Ucebnicovy sprint

Znam to. Postavite trate, mazlite se s tim nekolik (desitek) veceru, posouvate kontroly na volbach o milimetr tam a druhy den zase zpatky, pak to vsichni odbehnou a vy, krom par lidi, co stihnete vyzpovidat, nevite nic. Nasleduje patrani v internetech, jestli teda jako nekdo neco nenapsal do svyho blocku. A pak to ctete dvakrat, jenze jeden ohlas je stejne malo a tak krmite Google vsemoznejma kombinacema, jestli nevyleze jeste neco. Obvykle takhle nachazim nejakej novej bloK, kterej se pak skvele hodi do prokrastinacniho seznamu v dobe zkouskoveho.

No a kdyz uz nas ten Winar teda dohledal, tak ja o tom sprintu napisu, ze jo. Jak uz jsem napsal nekde nahore (teda vlastne dole), protoze jsem si zolika vybral pri pondelni vyzivne Panchyho klasice, potreboval jsem nejak slusne bodovat. No a pak taky nezapominejme, ze ten ranking se sam neudela, takze by nebylo od veci neco zabehnout. Cemuz byla prizpusobena predzavodni priprava – k ruce byla stara ISSOMova mapa Hradce a taky Google Street View, s jehoz pomoci jsme zezdola nakukovali, jak vypadaj ktery schody, protoze proste nejsou vsechny schody stejne rychly. Navic jsme skoro dobre tipli misto startu. Cekal jsem startovni lampion o radu vys a rozbehovky smerem do teras. Stavitel me dostal.

Obrázek

K1: Uz z koridoru je videt, ze drtiva vetsina lidi vybiha nahoru, na ty toceny schody. Takze jen kratkej pohled do mapy a jdu taky. Navic se mnou v minute startuje Cas Kettner (H20A), takze se zarazuju za nej a slapu taky nahoru. On razi driv, takze to je to misto, kde se jeste podivam do mapy a jdu si tu svoji. Pozde mi doslo, ze se to melo jit zleva spodem, ale ten rozdil tu byl odhadem 7s, takze tady se to nelame. Spodem to sel treba Jarda Tomes, jenze nedocetl dohledavku, nechal tm pry 10s a ja mu dal 12.
K2: jednoducha, takze si prohlizim, co me ceka dal. Trojku resim rychle, takze jeste koukam, co provest s petkou. Ale to uz dobiham ke stanku s tocenou zmrzlinou, za kterym je lampijoon.
K3: Cas razil prede mnou, odbiha stejnym smerem, co potrebuju, tak visim. Ale spis v atletickym nez lampionovym slova smyslu. Takovou mlhu, abych nenapocital odbocky, jeste nemam. Dolu a na strom.
K4: Odbeh je „kinda tricky“, protoze privat zacinajici za stromem se nijak nelisi od toho travniku, po kterym jsme pribehli. Jenom rychle kouknu, ze K4 je vys nez K3, takze proste odbiham nahoru. To je dalsich asi 7s na volbe.

Obrázek
K5: Co jsem se stihnul podivat pri postupu na dvojku, vim, ze vrchem pres mesto je to dlouhy a klikaty. Vic nevim, ale hlavne valit, takze to sebehnu (nebo spis sklouzu) po schodech dolu. Moc kontrolovany pohyb to neni, vlastne doted nechapu, ze to ty kotniky vydrzely. Dole na ulici se snazim uplatnit svuj atleticky krucek a koukam do mapy, co s tim teda vyvest. Okolo je to dlouhy, rikam si. Mijim semafory, ktery znam z GSV. Ted prijdou ty schody nahoru, co jsou behatelny. No, tak to riznu po nich, no ni? Jako bonus si prohlizim K7, prebiham nadvori, kde potkavam v poritbehu Lestu (startoval 3 miny prede mnou, to by znamenalo, ze mu uz asi 1,5 miny davam, dobre ja) a vbiham do teras. Lehce pribrzdit a docist. Ne vsechny schody vedou do vsech pater. Az na konec a druhou doprava. Na zidce sedi Kubatik a smeje se, ja jen kroutim hlavou, ale bezpecne razim.
K6: Dolu, minout prvni schody, druhyma nahoru, vlevo, je tam. Tak to se povedlo. Na predchozi verzi mapy tyhle terasy jeste nebyly, takze prekvapeni.
K7: Hura na sedmicku, vim kde je, hlavne at me nezahlidnou kluci v protibehu. Minu za mnou sel Jarda a dve minuty Ch. Cestou jeste prohlizim, kudy budu odbihat na osmicku.

K8: Ted jsem mozna mel vic premyslet o postupu, nez se chvalit, jak jsem to zvladnul. Tak co, kudy? Pred kostelem zleva? Nakonec (celkem nepochopitelne) volim ojedinelou variantu pres namesti, ktery diky zaparkovanym autum pochopitelne nejde prebihat po ty linii, kterou jsem si vytycil, takze dalsi nekolikavterinova ztrata.
K9: Asi jedina vytka mapari/staviteli/HR : Mam razit pomnik, ktery je v realu zdobena kasna. Modry kolecko by tomu sluselo vic, si myslim. Trochu me to mate a tak koukam mirne zbytecne jeste do mapy.
K10: Volim pravou variantu, jednodussi dohledavka. Tamhle za tim vystouplym cervenym barakem to bude vlevo do pruchodu. A taky ze jo, uz je tam provoz jak na dalnici, valim po drevenych schodech, co jsou oslapane snad miliony kroku a az to pujde, doleva. Vbiham na terasy, jeste jedny schody, ale ten altan je uz videt, kontrola v nem sice trochu schovana, ale je tam.
K11, K12: Kratke zastaveni, docteni situace. Pripada mi to trochu jako pocitacova hra. Jedny schody, pak hned ty levy a dozadu. Pri obihani travniku je cas resit postup na K12. No, asi po tech schodech, co jsem sel trojku, ze jo. Ted jeste kudy z namesti k nim, no zleva, jasna. Razim jedenactku a odbiham. Vypadnu ze schodu, chci se vratit na ty dreveny, ale tohle patro je slepy. Blbce, musis o jednu niz, rikam si a sbiham o jednu niz, rozbalim to a k memu velkemu udivu je tahle taky slepa. Nakouknu pres zed dolu a je mi jasny, ze jsem mel jit tudy, kudy jsem prisel, tzn. jeste pres tu desitku a taky vim, ze me tahle pulminuta bude sakra mrzet. Rubu ty dreveny schody nahoru (a potkavam na nich Jardu T.), pres namesti a do parku.
K13: Nechat bratra Zizku (to je ten, jak jsme u nej doma delali ty IMEPovy stafle) po prave ruce a valit smerem k arene. Previsly vetve vrby az na zem mapovany jako svetle zelenej hustnik jsou vtipny, ale ISSOMovy. Normalni lidi nabihaji az za ne, ja jdu samozrejme na kmen a pak pres ten hustnik, kontrola prosvita. Sberka (ke ktery se metr vracim, protoze mi mrcha nepipla) a finis.
Obrázek
Pekny. V cili zjistuju, ze me teda Ch. samozrejme porazil, ale na postupu na K5 jsem mu nalozil 40 vterin a to potesi.

Zaverem pisu, ze se mi to moc libilo. Protoze to byl sprint, kde bylo co resit, kde se resily zasadni volby, kterej byl ojedinelej tim labyrintem v terasach, coz se jen tak nevidi a kterej byl, kurva a to je zasadni, ferovej. Co bylo na hrane prekonatelnosti, ale neprekonatelny, bylo obtazeny paskou, poradatele hlidali, aby nikdo nehorolezil. A v nejasnych mistech se navic snazili od takovyho jednani odradit a ne nechat konat a pak diskvalifikovat.

Vzhledem k tomu, co stavitel psal o sprintech v poslednich nekolika letech, jsem cekal ferovej sprint a jsem dost rad, ze jsem se taky dockal. Protoze to bude zrejme jeste nejakej rok trvat, nez se podari vtlouct stavitelum do hlavy, ze sprint by mel byt hlavne, ale hlavne ferovej.

P.S.: Obrazky jsem si pujcil primo od stavitele, mezicasy pak z ORISu. Ted koukam, ze ty mapy nejsou v nic moc kvalite, no tak ja s tim treba jeste neco provedu.

Reklamy

One response

  1. Hmm, pěkné, tekto blok jsem zatím neznala:) Myslím, že Kuba si s tímto závodem užil svoje. Je nemilé, když si člověk ladí postupy o milimetry a pak to musí ze 2/3 překopat. A třeba i několikrát za sebou. Holt my z Tour jsme tentokrát byli malí páni a páni z JWOC nám do toho házeli pěkný vidle. Obdivuju, že Kuba nikdy neremcal a dokázal to i po několikáté předělat tak, že lidem se sprint líbil a bylo to zábavný a férový.
    Nemohl bys napsat něco i o E6? Nejlépe pozitivního:-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s