Proklet (Valencia), proklán (Třeboň), prokliknut (tady).

Máme za sebou první pár závodů počítaných do žebříčku. Ráno mistrovství na krátké trati. Odpoledne pak mistrovství na trati městského sprintu. Povedené závody. Především terén u Hradište. (Mapa Hammer.) Nečekejte, že teď budu psát o tom, jakých skvělých výsledků jsem dosáhl. Napíšu Vám ale, jak závody více méně probíhaly. Zaměřím se na úsměvné chvíle a z chvil smutnějších si, jak už je u mě zvykem, udělám srandu. Kdyby se někdo z Vás nesmál, tak to není proto, že bych nebyl vtipný, ale proto, že zkrátka vyznáváte jiný druh humoru. Dost už … alibi jsou na světě tak vzhůru do toho.

Dobil jsem hodinky a dal se na cestu do Hradce. Dopoledne svítilo slunce a bylo fajn. Než jsem od auta došel k prezentaci, zeptalo se mě několik lidí co se chystáme udělat za změny v přihláškách. Nebyl to od nich nejapný vtip, ale vědomí, že se něco takového chystá. Tryskáč to telefonicky naznačil pořadatelům. Po důkladné obhlídce centra závodu jsem se rozhodl to pořadatelům trochu vrátit a tak jsem formuloval triviální otázku. „Kde máte vyvěšenou startovku?“ Prej. „Normálně někde venku. Já ti to ukážu. … Aha ona ještě není vyvěšená. Já ji nechám vyvěsit.“ Správně měla říct vytisknout, protože tam znenadání byl hroznej frmol o papír do tiskárny.

Ještě zapnu hodinky a … ejhle hodinky se odmlčely. Později jsem zjistil, že nadobro. Čest jejich památce. Cestou na start jsem Radkovi poradil, aby se určitě míň oblíknul, protože bude horko. Těsně před tím než jsem vstoupil do prvního koridoru se zvednul vítr a hned potom začalo pršet. Znenadání zima jak v psírně. Radek měl jistě radost.

Při samotném závodě se nic mimořádného nestalo. Jenom jeden ze závodníků si zlomil ruku. Spadnul z nějaký skály.

Po obědě a přesunu do Třeboně jsme si zaběhli sprint. Ve městě zrovna probíhal trh. Bylo to jen uvnitř zámeckého komplexu, takže to bylo zpestření. V mapě dokonce nechyběla značka pro vyšší koncentraci osob. Závod to byl rychlý, až zběsilý. Přes všechnu snahu jsem se zase neumístil. Tryskáče jsem porazil. To už ale samozřejmě nemá takový zvuk jako dřív. Minitryskáč stylově disknul. V závodě, jakkoli byl v bezpečném terénu placatého a kamenů prostého města, došlo ovšem také ke zranění, a to ke zranění mé osoby. (Jinak bych se o tom nerozepisoval, to je doufám jasný.) Z největší pravděpodobností se jedná o zlomeninu, a to kůstky v zápěstí, komplikované navíc bodným poraněním, světe div se, kordem! Ano opakuji kordem. Tady vidíte jak je orienták nebezpečný, kontaktní až invazivní, bodných zbraní se neštítící sport. Plnou rychlostí jsem vběhl do průchodu a hned za rohem šla mi v ústrety dívka s kordem (možná to byl rapír, to se v té rychlosti nedalo přesně určit) pěkně čepelí před sebou a hruškou zapřenou o opasek. Instinktivně jsem nejbližší rukou chtěl hrot odsunout ze své trajektorie, ten se však, k překvapení všech přítomných, do ruky zabodl. Stigma které mi tím vzniklo můžete vidět na obrázku dole. Jako bych Vás slyšel – „Pro Kristovo drahý rány!“ Ne. Ta podobnost je čistě náhodná. Pokračování dole pod fotkou.

Obrázek

Tak zlomenina se nakonec nepotvrdila. Ale přečtěte si ambulantní zprávu. V nemocnici se nikdo ničemu nedivil a jak patrno, jsou tam připraveni zaznamenat ledacos. Viz diagnóza W264.

Obrázek

Reklamy

One response

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s