Něco z kulturní stránky zájezdu.

Abych doplnil vyprávění Radima, musel jsem se nejprve hluboce zamyslet, abych dal do kupy všechny souvislosti. Časovou posloupnost asi nedám. Mám s tím trochu potíž, jako má někdo s pravou a levou stranou. Předně musím říct, že naši spolubydlící z Očízel (správně Ocizli (doufám)) byli suchaři. To z loňského incidentu s ukradenými pivy jsme si odnesli daleko lepší obrázek o Slovincích. Asi proto, že tentokrát to nebyli Slovinci. A tak jsme výtržnosti museli tropit sami. Možná jste Radimova slova „umyvadlo zdarma“ přešli pozvednutím obočí. Ale to by byla chyba Vám to neosvětlit!

Vezmu to od začátku. Jakmile jsme přijeli a zaparkovali, zapadli jsme do bahna druhdy suchého parkoviště. O tom jsme ale ještě nevěděli, že jsme zapadli, jen jsme tušili. Ráno jdu popojet k ubikaci a ejhle, kola se točí dál. Při tom mě pozoruje správce a majitel hostelu. Nevím co si myslí. Jeho tvář postrádá emoční znaky. Nic, vytlačili jsme auto a jedeme. Na dvorku zůstala slušná stopa. Po návratu nás vítá zbrusu nové, šotolinové parkoviště. Musíme jim poděkovat, říkáme si, ale není komu.

Jednou jsme se sešli ve větším počtu v koupelně. No ve větším počtu, byli jsme tam všichni, a najednou se, nikdo neví jak, rozbilo umyvadlo. Musíme to vysvětlit, říkáme si, ale není komu. Přemýšlíme jak to vysvětlíme. Zkuste někomu říct, že „se“ rozbilo umyvadlo. Druhý den po návratu z lesa, umyvadlo vyměněno. Znáte tu pohádku, jak je každé ráno na stole pečínka?

Další atrakcí byla návštěva malého soukromého slovinského pivovaru. Přes Radimův odpor proti smyslnosti takového podniku jsme se tam vydali, ochutnali místní pivo a povečeřeli. Někteří z nás si dali specialitu šéfa kuchyně, aby ochutnali, co zdejší kuchaři dovedou. Číšník nám přinesl objednané a asi aby nás potěšil, prozradil nám, že jejich kuchař je taky Čech. A tak ten řízek nějak ztratil kouzlo.

A další atrakcí byla návštěva Grota Gigante (nevim jak se to píše, ale je to prostě jeskyně jako kráva). Z minulé jeskyně si vybavuji zcela přesně tvář tamní průvodkyně a musím říct, že naše loňské usnesení o tom, že pěkné průvodkyně jsou na hradech, se potvrdilo. Kromě toho, že nebyla pohledná, byla ještě k tomu korpulentní. Na konci klesání nám poradila, abychom si sundali bundy, protože půjdeme do schodů a mohli bychom se zadýchat. Bundy jsme si nechali, protože osm stupňů není moc. Cestou vzhůru se slečna každou chvíli s někým jakoby zapovídala a na povrch vyšla se značným zpožděním. Při takhle fyzicky náročné práci přece musí zákonitě shazovat kilo za kilem! Proč tomu tak není? Odpověď jsme nalezli hned u výstupu z podzemí. Automat na bagety.

Poslední co jsem Vám chtěl napsat je trochu morbidní. Ale my cynici si něco takového prostě neumíme odpustit. Vlivem vlhkého počasí a rozmnožovacího pudu jistých obojživelníků bylo na silnici nedaleko Očízel spatřeno a dokonáno sto žabake.

PS: Náš řidič dělal co mohl, aby žádného z těch živých tvorů nepřejel a myslím, že se mu to podařilo. Takže my Super!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s